Dobrý den,
po prvním porodu jsem byla pořád s dcerkou. Byla nošená, přikládaná nonstop. Mlíčko se však nevytvářelo, proto jsem kojila tři měsíce s cévkou. Nejvíce jsem odstříkala 2 ml v době, kdy mělo být mléka ke kojení nejvíce. Laktační poradkyně mi nasadila bylinky, brala jsem i Costi. Kojení se vůbec nerozjelo.
Druhého syna jsem porodila doma a situace se zopakovala. Bonding byl neustálý. Nošený byl kůže na kůži. Jeho jsem s cévkou „kojila“ čtyři měsíce. No mléko zase žádné. Byla jsem z toho zničená, protože jsem si moc přála kojit své děti. U obou dětí jsem byla pod dohledem velmi zkušené laktační poradkyně.
Momentálně čekám třetí dítě.
Má smysl trápit se s cévkou a neustálým přikládáním?
Nemám rovnou přejít na láhev?
Tyto pseudokojené děti ten přechod z prsu na láhev velmi špatně snášejí. Proto nechci trápit sebe a ani dítě.
Existují i ženy, které prostě kojit nemohou, protože nemají mléko?
Mám PCOS.
Může to být příčina nízké tvorby mléka?
Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
toto je otázka pro věštkyni. Z toho, co popisujete, jste dělala vše naprosto skvěle, je úžasné, že máte podporu v dobré LP a můžete s ní konzultovat potíže průběžně. Je velmi těžké odhadnout, v čem tkví Vaše potíže a já v těchto situacích říkám, že někdy to je mezi nebem a zemí.
Je docela dobře možné, že u třetího dítěte půjde vše jinak a budete bez problémů kojit, nebo ne a bude se situace opakovat. V těchto situacích doporučuji se chovat pragmaticky - děláte maximum, vše již znáte, jste skvělá máma.
S cévkou nemá cenu se trápit - pokud ji berete jako trápení. Znám mnoho maminek, které ji prostě buď občas, nebo i pravidelně používají, je to součást kojení a užívají si možnost přisátí miminka a toho, že alespoň něco vypije přímo na prsu. Pokud ji však vnímáte jako trápení, je to jiná otázka. Rozhodnutí, zda kojit, dokrmovat cévkou či krmit lahví vždy bude ve finále jen na vás a troufnu si říci, že vždy bude správné. Jen Vy znáte své pocity, své možnosti.
Maminkám radím, aby se rozhodly a udělaly si to s miminkem tak, aby to bylo "žitelné". Aby na tu dobu vzpomínaly jako na náročné, ale krásné období, aby si užívaly chvíle štěstí (a je jedno, jestli s cévkou nebo lahví). Jde o přijetí sama sebe s tím, co zvládám, co umím, co cítím, i se všemi chybami, handicapy, trápeními. Máme je každá a každá jinak.
Ráda bych Vám vyjádřila obdiv a poklonu a poděkovala Vám za to, co jste doposud pro své děti udělala. Maminky málokdy slyší slova chvály, jsme vnímány jako samozřejmost, automatický servis.
Jste úžasná a věřím, že i potřetí budete skvělá máma, ať už budete nebo nebudete kojit.
Moc držím palce.
Přeji Vám krásný den.
Radka Jakubová