Dobrý den,
tak trochu v návaznosti na předchozí dotaz týkající se půlroční holčičky, se chci zeptat na svého ročního syna.
V dubnu tohoto roku mu byl rok a jeho strach z lidí se čím dál tím více zhoršuje. Začal někdy mezi 6.-7. měsícem a graduje. Snese mě, svého tátu, babičku, prababičku, dědu a tím to končí. Jakmile k němu přijde někdo jiný, spustí řev, jako kdyby ho dotyčný vraždil. Než se uklidní, trvá to půl hodiny až hodinu a i tak se pak drží hlavně u jedné z výše uvedených osob a nejde si třeba hrát, jak je zvyklý. Reaguje takto špatně třeba i na mou sestru, kterou viděl již mnohokrát.
Každá návštěva se rovná předem jistému záchvatu pláče. A děti, které se byť jen nahlas zasmějí? Lekne se a opět pláč.
Hodně lidí mi říká, že ho musím nechat si zvykat a tyto situace cíleně vyhledávat, brát ho mezi lidi a děti. Je to tak správně? Nemůže mu to naopak spíš více ublížit? Hodně mě to mrzí, protože třeba návštěva kamarádky s dítětem je o tom, že to mé dítko se mě skoro celou návštěvu nepustí a když už náhodou ano a něco se někde šustne, je scéna. Zkusila jsem i Bachovy esence, ty jsou naprosto bez efektu. Ale nechci, aby se takhle bál i vzhledem k jeho budoucnosti, pokud to s ním "poroste".
Děkuji Vám za odpověď.
Dobrý den,
také bych doporučila " netlačit na pilu".
Jak jsem psala v předchozí odpovědi - separační úzkost začíní asi v 7. měsíci a vrcholí okolo prvního roku života, takže Váš synek řádně plní svoje povinnosti. 😃
Zatím v jeho chování nevidím nic znepokojujícího, klidně si počkejte do 3. roku života, jak se jeho osobnost vyvine.
Děti jsou velice rozdílné a každé má svoje vývojové tempo a způsob řešení životních situací.
Přeji Vám krásný zbytek dne.
MUDr. Lenka Emmerová