Roční dcera se bojí lidí a i některých hraček. Je tohle chování normální? Zlepší se to?

Dobrý den,

mám skoro roční holku a bohužel se bojí lidi. Je hodně závislá na mně, jsme většinu dní samy doma. Přítel dělá na směny tak, že nějaký týden přijede cca ve tři odpoledne, ale naštěstí u něj problém není. Bohužel, když přijedou jeho rodiče/rodina (babička, děda, sestra..), tak je konec, zastavují se zhruba každých 14dní, tak si myslím, že by si už na ně zvyknout mohla.
Potřebuje chvilku času na to, aby se rozkoukala (cca ta půl hodinka), pak už je to lepší, sice se ne úplně nechce chovat. To tak až po té hodině. Jen když si někam odběhnu, tak hned začne plakat a snaží se mě najít.

Někdy se bojí i hraček, jednou jsme byli u přítelova rodičů (jsou i dost hlučné) a jak byla asi z toho dne vyjukaná, tak jsme večer dali koupel, a to nešlo, babička jí tam dala hračky a jak je jen položila k ní, byl konec, hysterák až do obléknutí pyžama. Teď i přivezli houpacího koně a jak ji tam přítel dal, hyseterák.

Strašně mě mrzí, jak se všeho bojí, ale hlavně toho, když má přijet od přítele rodina, tak mám hrůzu z toho, jak zase bude malá šílet a z toho, jak všichni koukají a nechápou. Když si ji vezme babička, tak řve do doby, než si ji vezmu já.
Jsme hodně klidná a tichá rodina, krom přítele a z jeho strany. Takže, když jsem s malou sama doma, tak je hodně klid, žádný hluk, žádní lidé. Na moje rodiče je zvyklá, vidí je hodně často. Stydím se, že je to mamánek, jak říkají a jak se chová. Přítel říká, že je i rozmazlená. Ale co mám dělat, když jsme většinu času jen spolu.

Je tohle chování u skoro ročního dítěte normální? Zlepší se to?

Mockrát Vám děkuji.