Pád na hlavu - lékař odmítl konzultovat postup. Bylo by takové vyšetření namístě?

Dobrý den, paní doktorko,

obracím se na Vás po tom, co mi jiný lékař odmítl zkonzultovat stav dítěte.

Předevčírem v podvečer 16měsíční syn upadl dozadu na hlavu na asfalt ze své výšky. Hodně plakal, asi 3 minuty, pak se uklidnil, vnímal, vypadal v pořádku. Zjistili jsme, že mu vzadu z hlavy teče docela krev, měl ji i na mikině a kalhotách. Nechtěli jsme mu na ránu sahat špinavýma rukama venku, přes slepené vlásky od krve nešlo poznat, zda se jedná o velkou odřeninu nebo rozseknutí. Rána brzy krvácet přestala, byl to však náš první krvácející úraz hlavy, proto jsme raději jeli hned na dětskou pohotovost, s obavou, abychom něco nepodcenili.

Byla tam pouze sestřička, která ránu zběžně prohlédla a hned nás odkázala na chirurgickou ambulanci, aby se na to prý raději podíval lékař a zkonzultoval s námi případnou potřebu RTG. Na našem místě by to prý určitě řešila s odborníkem.

Na ambulanci nás přijal mladý lékař, když jsem mu řekla co se stalo, a že syn nezvrací a vypadá v pořádku, naštvaně se zeptal, co čekám, že udělá, a co po něm chci. Řekla jsem, že předpokládám, že se podívá na ránu, na zorničky, že nevím, jak se podobné úrazy vyšetřují, že mi poprvé syn spadl na hlavu s krvácejícím úrazem.

Naštvaně řekl setřičce, ať to tedy vydesinfikuje, sestra po vyčištění odhalila, že je to jen odřené a syn má velkou bouli. Lékař (na syna se za celou dobu ani nepodíval) mi vytisknul žádanku na RTG a poznamenal, že ho už štve, jak za ním lidi chodí s ukopnutým palcem a nepoužívají hlavu.

Z jeho vyjádření jsem pochopila, že zranění hodnotí jako banální, a zeptala jsem se ho, zda je podle jeho soudu opravdu potřebné RTG vyšetření, že nechci syna zbytečně zatěžovat zářením, pokud mu podle něj nic není.

Pan doktor se rozzuřil, ať to posoudím sama, že on tady není od toho, aby hodnotil, jestli syn potřebuje RTG, že je moje právo to odmítnout, ale že já jsem matka a za dítě si zodpovídám, že on ho nikdy předtím neviděl a je to pro něj úplně cizí dítě, které nezná a nemůže tedy poznat, jestli mu něco je.

Znova jsem v klidu a slušně (pochopitelně jsem se takto chovala celou dobu) zmínila, že je to pro mě první zkušenost s krvácejícím pádem na hlavu, a že bych se ráda poradila se zkušenějším odborníkem, jaký postup je vhodný.

Pan doktor dál lamentoval, že takové výmluvy slyší každý den a že už na to nemá nervy. Že nebude soudit vhodnost RTG, ať mu teď hned řeknu, zda RTG chci nebo ho odmítám, že jemu je to jedno, že jsem matka a snad poznám, co je mému dítěti. RTG jsem tedy odmítla a chtěla jsem z celé nešťastně situace raději odejít (potom, co lékař zranění zhodnotit jako triviální, ačkoliv syna ani jednou neprohlédl), lékař to napsal do zprávy, udělil mi doporučení jako pít po doušcích, sledovat, budit co hodinu do plného vědomí.

Pak mi ještě chvilku vyprávěl o tom, jak ho už nebaví edukovat lidi, že on si jako malý odřel koleno stokrát a nikde s tím nechodil.

Syna od té doby sleduji, vypadá, že je v pořádku, reaguje jako obvykle, je veselý. Ale bouli má na hlavě dost velkou, tak mě pořád přepadají myšlenky, zda jsem na to RTG neměla raději jít.

Chci Vás tedy poprosit, zda byste mi mohla poradit, jestli by takové vyšetření bylo na místě, nebo je to již nyní zbytečné, pokud syn vypadá v pořádku (je to již 40 h a syn reaguje normálně).

Mockrát děkuji, nerada si stěžuji, úplně chápu, že lékaři toho mají moc a dotazy pacientů bývají všetečné, leč toto bylo velice nepříjemné, vzhledem k tomu, že je to má první zkušenost, a bojím se, abych něco nezanedbala.

Děkuji