Nosní mandle, zánět středního ucha a ATB. Proč se to takto řeší?

Dobrý den,

včera jsme nastoupili do nemocnice s 21měsíčním synem. Dnes mu měli brát nosní mandli (neustálé nemoci - bronchitidy, záněty nosohltanu, dýchání pusou, vynechávání dechu). Při nástupu zjištěno, že má prý chronický zánět středouší (tekutina v uších, vypouklé bubínky už delší dobu) takže v rámci narkózy by píchli obě ouška. Jenže přes noc v nemocnici začala zelená rýma a kašel, a tak zákrok zrušili. Přeobjednali nás za 14 dní s tím, že dostal ATB a musí je brát 2x denně 2,5 ml až do dne zákroku.

Jsem zaražená, prvně nesměl brát ATB, jinak by ho nepřijali a teď mu je sami nasadí?

Nejsou tam nějaká rizika? Případně, vysvětlila byste mi, proč je to takto řešeno?

A mohla bych se ještě zeptat. Je nutné píchat?

Bojím se povídaček o tom, že když se píchne, že se to potom rádo vrací.

Jsou to fámy nebo je tady ta možnost?

Paní doktorka říkala, že většinou po odstranění mandle tekutina z uší sama vyteče, ale že v našem případě si to nemyslí. A já si říkám proč. Bohužel v nemocnici to bylo vše tak šup šup, že než jsem si rozmyslelela otázku, už nás posílali k jiným dveřím.

Děkuji za vysvětlení.