Dobrý den,
mám 2 syny (3 roky a 6 měsíců). Dotaz se týká zvláštního chování staršího syna.
Poslední zhruba měsíc má syn takové divné záchvaty. Pokaždé je vyvolá něco jiného. Vždy jde ale o to, že se v danou chvíli nedokáže rozhodnout, co vlastně chce, a hrozně se u toho začne vztekat. Jako příklad se Vám pokusím popsat situaci, která se stala dnes vpodvečer. Synové byli teď nachlazení a ten menší má stále ještě rýmu. Stříkala jsem mu do nosu kapky. Starší chtěl taky stříknout, tak jsem vzala kapky a v tu chvíli pronesl, že nechce. Tak jsem začala kapky uklízet a on zase, že chce stříknout, pak hned nechce a takto se to opakovalo. Už jsem mu řekla, že stejně nebude chtít, tak ať už mlčí, a to začal brečet ještě víc (téměř hystericky). Vůbec nebylo možné ho uklidnit. Hrozně se vztekal. Nepomáhalo to ani po dobrém (objala jsem ho a mluvila k němu, aby se uklidnil), ani po zlém (vynadat mu a odnést ho do jiné místnosti, aby se uklidnil, táta mu i plácnul přes zadek).
Syn je sice rošťák a zlobí dost, ale i když to tak možná vypadá, že to dělal na truc a zlobil, já na něm pozorovala, že to tak není, že si v tu chvíli neví rady sám se sebou a nedokáže se rozhodnout, co vlastně chce. Podobných situací přibývá (chce jet k babičce, vzapětí nechce, chce, nechce ..., hračku si vezme sám, najednou ji mám vzít já, ihned pronese, že ji vezme on ...).
Jsem z toho už zoufalá, nevím, jak s ním v danou chvíli jednat, mám obavy, aby to nebyl projev nějaké psychické poruchy. Patří to k jeho věku?
Nebo je to psych. problém?
Ještě dodám, že často brečí a křičí ze spaní. Také trochu žárlí na mladšího bratra.
Za radu děkuji.
Dobrý den,
z Vašeho popisu problému bych řekla, že se jedná spíše o žárlivost vůči mladšímu bratrovi a vynucování pozornosti. Pokud by chování bylo neúnosné, můžete zkusit navštívit dětského psychologa, který Vám poradí, jak s dítětem pracovat.
Pokud to půjde, zkuste si několikrát udělat čas jen na staršího syna a dělat s ním, co ho baví, např. jízda na odrážedle, jít s ním na hřiště apod., aby Vás měl chvíli jen pro sebe. V takovém případě se děti přestanou cítit odstrčeni a jejich žárlivost se většinou zklidní.
Přeji Vám krásný den,
MUDr. Pavlína Koucká