Dobrý den,
mám přítele, který má dvouletou dceru. Její máma ji ovšem neustále očkuje proti nám, a i když máme vztah hezký, začíná nejen mě ale i tátu bojkotovat. Když se zeptám "kde je táta", řekne mi "táta Jirka je doma"... na mého muže absolutně nereaguje. Vím, že jí cpe do hlavy kecy ve stylu "táta nás opustil, on tě nechce, je zlej"... a to dítě to pak odnáší. Dokonce to došlo do fáze, že když ukážu přítele fotku malé, řekne mi "hajzl"... lze to nějak použít u soudu? Jsme z toho oba dva dost vysílení, nutno podotknout, že jejich rozvod nebyl na jeho straně, rozešla se s ním ona, proto tomu moc nerozumím.
Připadá Vám to normální?
Jak to lze jinak řešit?
Děkuji, Jana.
Dobrý den Jano,
popisujete velice bolestivou a bohužel i velice častou situaci dítěte po rochodu rodičů.
Vidím v ordinaci plejády takových dvojic a později produkty rozpadu jejich rodiny. Mám možnost je pozorovat v čase, i několikaletém, a výsledky jsou tristní - zejména u jejich společného dítěte (vysoká nemocnost, závažné choroby, psychické poruchy, vztahové karamboly, atd, atd,....) .
V tomto boji nelze vyhrát, lze se jen pokusit zmírnit dopady rodičovského boje, respektive soubojů zraněných eg (matky, otce, jejich partnerů). Zejména u dvoulet'áka, myslíte-li to s ním dobře a nesobecky, je jen jedna cesta. A to v kontaktu s ním mu projevovat nemajetnickou lásku, dobro, bezpečí a přijetí (a to i včetně jeho názorů např. na otce ...je zlej...hajzl...).
Na to, jak to zvládat jsou různé techniky a je velice vhodné zahájit psychoterapii a rodinnou terapii. A obloukem se vyhýbat soudům o cokoliv, nebot' soudní procesy spolehlivě pohřbí Vaše snahy i dětství dítěte.
Přeji Vám krásný zbytek dne.
MUDr. Lenka Emmerová