Je to na psychologa?
Ahoj holky.
V první řadě bych chtěla zmínit, že jsem nikdy neměla problém s klukama. Dá se říct, že koho jsem chtěla, toho jsem měla. Po prvním tříletém vztahu, který skončil v 18 jsem začala poznávat "krásy" diskoték a mezi to patřily občas i vztahy na jednu noc. Pak jsem se na 3 roky zas usadila, mela první dceru. Pak ale přišel rozchod, jednou za 14 dní víkend bez dcery, opět party. ( A já o 11kg víc než před dcerou) to mi ale v ničem nebránilo. Po 2,5 letech a pár nevydařených pokusu o vážný vztah jsem teď s nynějším přítelem. Máme spolu dceru. Nicméně sexuální život po porodu je na bodě mrazu. První sex po šestinedělí probíhal tak, že jsem se o něco pokoušela.. a on mi řekl, že je unavený.. (chlap po 6tydnech bez ničeho???? ) V těhotenství už taky nechtěl, což chápu.. někdo s tím může mít problém.. vyhrotilo se to v prosinci loňského roku, 4mes po porodu, že mi řekl, že ho nepřitahují protože jsem tlustá... To mě srazilo .. na druhou stranu ale otevřelo oči, začala jsem makat a v červnu tohoto roku jsem "slavila" -24kg.. mam 170cm a 62-63kg, což si myslím, že není špatné.. nicméně na našem sexuálním vztahů to nic nezměnilo. Sex je tak 3-5x do měsíce.. když začnu já, že vytáhnu prádlo apod.. já ale chchci aby i on projevil iniciativu.. xkrat jsem mu říkala, na fera, co bych chtěla, co se mi líbí.. neudělá nic. Což se podepsalo na mým sebevědomí.. vidím chybu ve mě, že se mu nelibim.. úplně jsem se změnila, nesnesu pomyšlení, že by se na nějakou jen podíval. Když koukáme na tv a je tam nějaká nahá baba, úplně vse se ve mě sevře, je mi hrozně.. což jsou úplně normální věci, jen mě se honí hlavou šílenosti, užírá mě to, částečně si myslím, že to narušuje nás vztah.. nechci aby ztroskotal. Je skvělý otec, doma funguje na milion procent. Pomáhá s dětmi, vaří, uklízí... Než mi začněte psát, že nechce sex protože ho má.jinde, tak to opravdu nemá, tím si jsem jistá... Děkuju že jste docetly až sem.. ani nevím, jestli chci radu nebo se jen vypsat... nás vztah
@lv to samozřejmě nechci po psychologovi. Blbe jsem to formulovala. Jde mi o ty stavy v mé hlavě..
Ty pocity, které popisujes, už mi přijdou hodně nepříjemné a přehnané. Šla bych s tím k psychologovi.
@cilkat jsou a není den, kdybych je neměla. Chlapovi jsem to řekla jednou, kdy na to navázalo téma. Jinak to v sobě dusim. Jenže nedokáže se do toho vcítit.. řekl že zadnyho nepotřebuju
Tvé pocity opravdu nejsou normální a určitě bys to měla řešit. Raději dřív než začneš chlapa štvát tak, že se s tebou rozejde, protože budeš se sexem nesnesitelná, otravná - a nabroušená i v běžném životě (to jako argument pro chlapa, až ti bude vysvětlovat, že psychologa nepotřebuješ).
Budu krutě upřímná - bohužel si myslím, že o tebe ztratil zájem jako o ženskou. Říct holce, kterou miluješ, že s ní nechceš spát, protože je tlustá, to asi nebude láska až za hrob. Myslím, že láska, vášeň, touha z jeho strany je v prd*li, i kdybys před ním dělala stojky a zůstává ve vztahu kvůli rodině. Na tvém místě bych se přestala ponižovat a vykašlala bych se na nějakou snahu a žila si po svém. Buď mu to dojde, začne žárlit a usilovat o tebe, nebo si půjdete každý svou cestou.
@irmamala to si úplně nemyslím. On mě mazlí, hladí, pusinkuje, zajímá se jak jsem se měla, co jsem dělala, co jsem jedla, objímá mě . Jen tvrdí, že nemá takovou potřebu sexu. To že jsem tlustá, a to jsem fakt byla, jen jsem si furt říkala, že to není tak hrozný..to řekl, že jsem furt dorážela proč..proč nechce atd..ale řekl pravdu. To mu za zle nemám, naopak jsem ráda, že mi otevřel oči...
Dost možná neví, co psycholog dělá. Plete si psychologa (defakto hodně blízkého osobnímu kouči) a psychiatra (který občas řeší i opravdu těžké případy, kdy člověk ztrácí schopnost sám o sebe se postarat a rozhodovat). Navíc pro spoustu lidí je "jít k psychologovi" stale stigma - tím spíš u mužů. Pokud jeho "psychologa nepotřebuješ" nebylo na hranici odsouzeni "když tam půjdeš, přestanu tě považovat za svéprávnou", tak bych na jeho názor nekoukala, protože ty víš, jak se cítíš - on ne.
@cilkat takhle na hraně to úplně nebylo.. spíš fakt neví, co se ve mě misi
Ahoj ..Já ti to povím za sebe. Byť můj problém je z jiného soudku. Psychologem nic nezkazíš a to, že někdo jiný si nemyslí ,že bys ho potřebovala je vedlejší. Já si prošla poporodní depresí,byla na prášcích a chodila k psychiatrovi. Teď se snažím do toho nespadnout znova a vyhledala jsem právě psychologa ( také ho údajně nepotřebuji) . Já vím,že není vše jak má, nikdo jiný necítí to,co já. Stejně u tebe. Má rada? Běž! Lepší po 2 nebo 3 sezeních zjistit,že je vlastně vše OK, než to nechat zajít někam,odkud je pak horší cesta. Existuje konzultace přes Skype,Wiber..atd. Tak do toho běž.
Vím že znamej měl takhle problém taky po porodu s manželkou, říkal že jí miluje, a jak píšeš tak se mazlil a podobně ale když mělo dojít na sex tak nic. Prý potom co viděl u porodu jak trpí, jak ten prcek leze ven že v ní prostě vidí neuvěřitelně silnou ženu, ale nedokáže si představit sex, za prvé i když ona měla antikoncepci a ok kondom rak měl pořád strach že otěhotní a nechtěl aby znovu trpěla u porodu, a za druhé má v hlavě spojený ženský spodek s porodem miminka a nedovede si představit že tam něco " strká" . Byl z toho dost zoufalý tehdy a chodili spolu do poradny, ale trvalo to fakt dlouho než si to on v hlavě srovnal
K psychologovi resp. psychoterapeutovi si zajdi. Mám soukromou, platím 700/h a chodím tam, když je třeba, za tři roky jsem tam byla tak 10-15x.
Jediné, co si vyčítám, je, že jsem se nerozhoupala dřív. Opravdu to funguje, rovnám si v hlavě i hodně staré "křivdy" a je to práce na svojí vlastní osobnosti. S tělem chodím na masáž, s hlavou k terapeutce. Musíme to stigma už fakt zahodit, na západě je to už úplně normální.
Pokud se zžíráš žárlivistí z nahé baby z filmu, pořád na to myslíš, zaberou ti ty myšlenky spoustu času - ano, psycholog by ti pomohl ty stavy zvládat, rozumět jim, ukočírovat žárlivost.. Ale to, že chceš, aby byl partner iniciativní nezařídí. Dřív to bylo jak, když jste se poznali? Jak dlouho jste spolu žili, než jste měli dítě? Tu žárlivost, dáváš mu najevo? (aby se necítil jak štvaná zvěř).