Potřebuji znát nazor ostatních - chci toho po manželovi tak moc?
Ahoj, už nevím, jak dál... Potřebuji znát nazor někoho jiného, nezaujateho. Jsem s partnerem skoro 6 let, 3 roky jsme manželé. Máme 2 děti, 2 a 6 měsíců. První dítě bylo naprosto bez problemu a tak jsme šli co nejdřív do druhého. Nejsme přece jenom nejmladší. Ale už v těhotenství se nás ideal začal komplikovat. Starší dítko přestalo být tak bezproblémové a mladší se po porodu hned přidalo s tím, že to je totální nespavec, rvoun apod. Společně mi tedy ve dne v noci připravují horké chvilky. Bydlíme od rodiny a přátel daleko. Manžel mi pomáhá i v domácnosti. Ale to není ten pravý důvod proč píšu. Asi neumím komunikovat ve vztahu. Nikdy jsem po partnerovi nic extra nechtěla. Záleží mi jen na tom, aby nás měl rád a podporoval nás. Chodí do práce téměř na celý den. Na nás má tak 3 hodiny večer. Já se snažím dělat maximum, ale probdele noci dělají své. Někdy na tom nejsem dobře, únava psychická i fyzická. Neexistuje pro mě kromě pár hodinového odpočinku někde na nákupech nic, kde bych si dala oraz. Děti jsou na mě opravdu dost závislé. On své koníčky, lyže a rybaření s kamarády nikdy neomezil a nikdy jsem to po něm nechtěla. Vždy nás někde udal (většinou k mé rodině) a na 3 dny si odjel užívat volnosti. Já mu ještě sebou vychystavala a měla radost, že si může vyrazit. Podotýkám, že se tak od narození druhého stalo již 4x. Tentokrát nás však nešlo nikde udat a měla jsem na děti zůstat přes 3 noci sama. Bylo mi hrozně líto, když řekl, "to zvládneš" a jel si prostě dal. Nenapadlo ho třeba, že toho mám dost - byt na děti pořád sama a že taky nejsem robot, co má pořád sílu vše zvládat. Přišlo mi to vše líto. Naštvala jsem se a když se zeptal, tak jsem mu to řekla. Že mi přijde, že i když ví, jak na tom jsem, tak se prostě sebere a odjede si. Že teď nevím, co je pro něj důležitější. Dozvěděla jsem se, že jen vyplakavam, vše je podle mého tragédie a kdyby on se měl chovat jako já, tak všichni umreme. Vůbec nevím, co si mám myslet. Moc mě to ranilo. Já si občas postezuju, teď už minimálně, jedu na setrvačnost... ale protože to nemám komu říct, brala jsem to tak, že to sdílíme spolu. Jsou to naše spolecne děti. A já si to nezpůsobuju dobrovolně. Já bych na jeho místě nikam nejela. To vím jistě. Ale nejsem prostě jen slaboch, co si pořád stěžuje? Není to tak, jak říká? Nebo mám právo, říct svůj názor a není tak úplně mimo? Nebo neumím komunikovat. Proč některé manželky vyžadují od manželů ještě mnohem víc, drží je na uzdě a můžou si tohle dovolit bez toho, aby se o sobě dozvěděly něco ošklivého a hadaly se s manželem a u nás to vždycky dopadne takhle, i když prostě jen řeknu něco, v čem hledám pochopení? Já už fakt nevím... Co myslíte?
@koliksneses já teda nevím. Ale mě osobně stačí jedno dítě které spí přes noc krásně. Když přítel přijde domů tak ví že si malou musí vzít. Jezdí hodně práv třeba na týden a já jsem s malou doma sama. Taky o víkendu ho vzbudí pak malá když jdu dělat jídlo a přijde pak s ní a dá ji najíst ještě. Věnuje se jí když může. Já si aspoň udělám co doma potrebuju. Taky to tak že začátku nebylo. Vstával jsem co tři hodiny pořád ji měla u sebe já a on na to kaslal. Ale řekla jsem mu že taky potrebuju chvíli pro sebe ne jen byl pořád s malou. Tak ji vzal ven na procházku. Malé byly tři měsíce takže jen v kočárku. Ale já měla čas si vklidu uklidit atd. Pak další den byl s malou doma když přišel z práce a já si zašla do obchodu vklidu. Teď byl týden pryč a já se těším až mi ulehčí když se jí bude věnovat zase a já se budu moct i normálně najíst. A věřím tomu že kdyby odjet nemusel tak by nejel. Už ho štvalo to když ho bolely záda a nemohl mi pomoct pořádně s malou... Tak nevím. Podle mě jde jasně vidět jeho priorita. Je to přece jen naše dítě... Nestačilo by to manželovi říct? Měl by si to asi taky vyzkoušet se dvěma derma aby věděl co to obnáší
Já si nemyslim, že je sobecký. Chlapy to prostě nenapadne. Musíš se naučit stát si za sebou a říct si o to, co potřebuješ - bez výčitek, bez očekávání, že na to přijde sám.
"Potřebuju si odfrknout od dětí. Melu z posledního. Pojďme to nějak vymyslet, abych měla 2x týdně alespoň dvě hodinky sama na sebe."
Nehledejte výmluvy, jak to nejde, najděte způsob.
ja asi budu zla, ale jaky si to udelas, tak takovyto budes mit... proste zacni po chlapovi neco chtit, dej mu decka, zajdi si sama nekam nebo se o vikendu zbal a zajet si uzivat sama.... chlapi jsou s prominutim natvrdli, oni z naznaku nepochopi, vetsinou nepochopi ani kdyz jim to rikame, proste si ty ratolesti musi sami na par dni vyzkouset pohlidat, obstarat domacnost, nevyspat se... drzim palce at je brzy lepe
Tak trochu mi tvuj pribeh je blizkej... Uplne nejstrucnejsi odpoved je - je to proste jenom blbej chlap!🙄
On si nedovede vubec predstavit,jaky to je starat se nonstop o dve deti, jaky to je byt nevyspala atd. Na kazdyho plati asi neco jinyho, ale osobne bych toho tvyho nakopala do zadku,propleskla,aby se vzpamatoval a pak bych na tejden jela na dovolenou a nechala mu deti na krku 🙈😃
Ted to hodne zlehcuju,ale mozna je opravdu problem i v te komunikaci a v tom,ze on se takhle chova celou dobu a klidne te,jak pises, “odlozi” a jede si uzivat. Nekter chlapi (asi vetsina) tohle proste nechapou a musis jim natvrdo rict, co se slusi a patri.
Ctyri vikendy za sest mesicu, kdyz mate male miminko a k nemu batole? Musim rict, ze ses sakra tolerantni manzelka. Budu asi za semetriku, ale ja bych tohle proste nedovolila. Neco jineho by byla jednorazova vyrocni akce, na kterou jezdi s kamosi uz od gymplu, ale aby se jezdil pravidelne rekreovat, zatimco ja padam na hubu se dvema malyma detma, to proste neni fer. Ten prvni rok je strasne narocny (zazila jsem to taky, deti s dvouletym rozdilem) a ten prvni rok jsme proste sve konicky omezili. Oba. Nerikam, ze muz ochotne a nadsene, je hodne aktivni, ale proste si nechal vysvetlit, ze ted je potreba jinde nez v recke kapele a na tricetikilometrovych vybezich. Doporucuju udelat to same, promluvit si, vysvetlit, neustupovat, proste trvat na tom, ze ted se bude muset omezit, protoze ma dve male deti a proste je ted dulezity jinde.
Tak on tě vnima tak, že furt fnukas, ale ve finále po něm nic nechceš. Tak co by nejel, kam se mu zlíbí. Holt si budeš muset přestat hrát na železnou lady co vše zvládne a říct mu PŘESNĚ, co potřebuješ! Jinak se zaradis do tlupy žen, které mají vše na hrbu, decka, domácnost, chlapovi dopřávají full servis a přitom padají na hubu a chlap si užívá jinde a ještě si dovolí kritizovat..
Děkuji všem za nazor. Abych to ještě dokončila. Přes naší včerejší neuzavrenou výměnu názoru, se dneska ráno sbalil a jel pryč. Prý to o jednu noc zkrátí. Nechal nás tady, bez auta ještě k tomu. Zmohla jsem se mu akorat rict, že mě dost ublížilo, co včera řekl a že ať si dělá co chce, že to stejně vlastne dělá celou dobu. Odvetil mi, že to je stejný jako když mu říkám, že mu na nás nezáleží. Já fakt nevím, mám prostě pocit, že ať říká co chce a je naštvaně, tak je to pravda. Nezáleží mu na nás... Mám chuť se sbalit a s detma někam utéct. Je to jen chvilkovy stav(chápu, že na tom jsou jiní mnohem hurá a že to jsouve výsledků malichernosti) , ale jsem fakt hotová...
Až se vrátí tak bych si s ním sedla,pokud možno bez pláče a emocí, a vysvětlila mu co vlastně obnáší být doma s dvěma malými dětmi. Jak je to náročné na psychiku,že nemám chvilku pro sebe kdy si můžu odpočivout od všech a od všeho.Zkusila bych se s ním domluvit na pravidelných chvilkách které budou jen moje,i kdyby to znamenalo že si na dvě hodiny zalezu do vany a nikdo po mě nebude nic chtít. Trvejte si na svém,pokud má rozum tak se domluvíte 🙂
@sona_kratochvilova Ani nevíte, kolikrát jsem to udělala. Pokaždé mi později vmete do tváře, že jen vyfnukavam. Naposledy řekl, že kdyby tady pořád jen vyfnukaval jako já, tak už jsme mrtví. Já už tomu snad i věřím... nemůžu si pomoct, asi ho mám za to i min ráda. Moc dobře ví, co to všechno obnáší a přesto mi tohle říká.
@koliksneses promiň,ale dlouhodobě si ho tak nechala,chlap.nepremysli a neřeší,proste mu to vyhovovalo,teď ty už nemůžeš a potřebuješ oddech a on nechápe oc ti jde,mám to samé doma,je to zoufale ale oni jsou v tomto fakt tupí idioti,já se naučila dělat si i své,nechat mu decka a pod,jo bylo to z kraje krušné,byl zvyklí že jen on má volno a že já si valím šunky s dětma,pochopil že to tak není a s dětma byl namrtvici a me začal vyčítat že nám osobní volno,nepolevila jsem,pravo na to name oba,děti máme víc ,chodím i do práce a leží toho na mě mnohem víc,musel se naučit že není jen on,prostě sis to a blbe nastavila a teď to chce čas pro převrat
Jak uz tu nekdo psal, chlapum tyhle veci nedochazeji. Mam dva kluky 3 a 1 rok. Nekdy jsem totalne vystavena a nastvana. Ale presto vim, ze s chlapem je to o domluve.. rict narovinu jak to je a domluvit se na necem. Pokud nebude chtit vyjit vstric a tak, tak pak ho oznacim za sobeckeho a budu to resit jinak, ale dokud si s nim nepromluvis narovinu a nemavrhnete nejake veci, jak to zlepsit, tak od nej nemuzes cekat, ze ho to napadne. On neni ve tve kuzi a nedovede si to predstavit. A ted nemluvim jako nejaka bojovnice za muzska prava, naopak jsem v zivote poznala dost blbcu, ale mozna proto pak poznam rozdil v normalnim chlapovi, kterej by pomoct chtel, jen mu nedocvakne, ze je to zrovna ted potreba a jak.. kor kdyz sam nelezi porad jen na gauci a taky pracuje nebo se nejak stara o dum jako ten muj 🙂 drzim palce, at se dokazete domluvit a deti brzy spi lip 😉
Podle mě to omezit měl. Děti jste si pořizovali spolu a když jsou malé a náročné, mělo by jít vše ostatní stranou. A nebo aspoň tak, aby tím nestrádaly děti ani ty.
Jestli nekojíš, nech mu děti a jeď na víkend někam ty. Ať si to zkusí. A i s celou domácností.
Máte všechny pravdu. Děkuji za podporu. Já vím, že takto nejsou naprogramovani. Někteří to přece jen chápou a mají to jinak. Ale to nemusí být nás případ, že? Prostě neumím tak bouchnout do stolu a komunikovat. Asi jsem už tak utapla, nebo nemám sil. Prostě mi vždycky asi jen přijdou slzy do očí a lítost. Je to špatně...
Už se mi budí ty moje dva důvody, proč to chci a musím zvládnout. Tak ještě jednou díky.
@koliksneses no asi moc nezáleží když místo aby se věnoval dětem a celkově rodině jede sám pryč a váš nechá doma. Je hnusně sobecky a podle mě neví asi moc jak to chodí s dětmi. Vážně bych ho nechala klidbe celý týden s nimi aby se v tom vymachal pořádně a hela bych pryč
Ja tedy nevim, ale me 4 vikendy za pul roku nepřijdou jako moc, to znamena, ze jich cca 27 travil s manzelkou a detmi...
Myslím že on si moc neumí představit jaké to je být zavřená doma se dvěma dětmi - na to je asi jediná pomoc - hoď mu děti na krk ať se stará . ale žádné chystání jídla, naklízení před odjezdem apod. - prostě mu to hodit na krk se vším všudy - 3 dny by asi nedal, ale možná jedno celé odpoledne i s večerním uspáváním a bude mít představu .... můj manžel nechápal že jsem unavená z jednoho dítěte - pak jsem šla studovat a on měl 3x v týdnu 8-mi měsíční dítě na celý den jen pro sebe - pochopil že fakt člověk nemá celý den na relaxaci a ve chvílích volna stihnem tak akorát uklidit nebo uvařit a to kdoví jestli ....
Jinak tím že chlap se věnuje svým koníčkům jako by rodinu neměl a žena je ta co nemůže pomalu ani na kafe bez děti na 2 hodiny - tak to měla moje maminka - měla 3 malé děti a od rána do večera s náma byla sama ... tehdy to ustála a nestěžovala si, ale byl to začátek konce vztahu mých rodičů - nakonec se rozvedli ... byla by škoda o tom nemluvit a nechat to dojít takhle daleko
@koliksneses dokud on neokusí, co ty každý den zažíváš a že to není sranda, tak to nepochopí. Myslím, že si vůbec nedokáže představit, jak moc jsi vyčerpaná.. pokud nekojíš, tak bych si naplánovala víkend a nechala mu děti, pokud kojis, tak bych mu oznámila, že celý víkend se stará on, ty jen nakojis a se zbytkem si musí poradit on (a to včetně vaření, úklidu atd.).. řekni mu:"to zvládneš..". potřebuješ oddych stejně jako on... musíte najít rovnováhu.. já mám taky pulrocni a dvouleté dítě, taky nespavce, mám pomoc babiček i manžela a i tak toho mám někdy plne brejle.. ale manžel teda nikam nejezdí, on na to teda nikdy nebyl, jezdil akorát jednou ročně na kola a to nás letos chce vzít s sebou.. manžel musí pochopit,že s dětmi,kór takhle malými, musí své zájmy omezit, chtěl děti stejně jako ty, jsou vaše, je potřeba spolu mluvit a najít kompromis, který bude vyhovovat vašim oběma.
Jak jsem tak četla názory je pravda, že jak si je naučíme takový pak jsou, jenže někteří se zkrátka převychovat nedají. Já mám manžela suprového, od maminky hezky vychovaného, ale rozmazlila jsem si ho sama. Byla jsem ráda, že se přistěhoval k nám a tak když začal znova modelařit vůbec mi to nevadilo. Ale máme 3 děti pomáhá mi s nima, ale někdy ho to chytne, zaleze do garáže a co se děje doma jde mimo. Fotbal v pátek, v neděli další, ale to si bere děti sebou takže si odpočinu. Tvůj problém je , že jsi vážně na děti sama a opravdu nemáš čas na sebe, jedeš na plný pecky a neodpočineš si. Ono se řekne mateřská dovolená, ale někdy je to dost velký záhul. Rozhodně NEJSI ufňukaná! Každý potřebuje trochu odpočinku a on by si měl uvědomit, že nejsi robot a že když Ti dopřeje trochu volnosti od dětí taky budeš v lepší pohodě. Většina mamin se pro děti vzdá všeho a chlapy to nechápou a jedou ve starých kolejích a když náhodou po něm něco chceš tak se cítí omezovaní. Nejvíc mě chlap vytočí když mi řekne at si jdu zajezdit na koni, protože dříve jsem jezdila. Nechápe že to není jen na hodinu, že pokud bych tam šla tak to budou minimálně 3 hodiny a navíc co kdybych sebou práskla na zem. Nevím co bych Ti poradila, ale fakt potřebuješ někam vypadnout sama bez dětí.
Podle mě jste příklad naprosto nedostatečné komunikace ve vztahu. Vzala sis ho s nějakými jeho potřebami. Před příchodem dítěte bylo třeba probrat, že se to bude muset omezit. Stalo se to? S plánováním druhého dítěte bylo třeba probrat, že to bude ještě těžší a bude muset přijít další omezení, bez vzájemné dohody bych do druhého nikdy nešla. Z toho, co píšeš, mám ale pocit, že jsi jako milující manželka vše trpělivě snášela a ještě ho podporovala. Až ti došly síly. A začalo ti to vadit. A začala jsi mi to vyčítat až v afektu, podráždění a ve stavech, který většina chlapů nesnáší, považuje je za citové vydírání, protože to není racionální diskuze a oni to vnímají jako nátlak, který přišel zhůry. Takže buď přijmeš to, že jsi mu ten život takhle umožnila a budeš padat na hubu dál, a on je bohužel chlapsky omezený a nemá natolik empatie, aby si uvědomil, co znamená se starat o rodinu, nebo na tom začnete společnou komunikací pracovat. Což bude ale těžké, protože tak dlouho, jak dlouho si ho nechávala při tom, že vše je ok, tak možná ještě dýl se tohle bude napravovat. A rozhodně ne v době, kdy jsi citově na dně a jednáš v afektu.
Neomlouvám jeho chování, správně to rozhodně není, to v žádném případě. Naprosto chápu i tebe. Jen je třeba si uvědomit, že ženské a mužské uvažování je prostě jiné a ty po něm čekáš, že bude uvažovat jako ty. Přeji hodně úspěchů v hledání kompromisu.
Uprimne, ja si asi na rozdil od vetsiny tady nemyslim, ze chlapi jsou tupy idioti. Jenom ono to 'byt doma s detma' proste opravdu zvenci nevypada zas tak narocne a je tezke si predstavit, jak vycerpavajici to opravdu je, aniz by si to clovek zkusil. Ja mam teda to stesti, ze muj chlap je hodne starostlivy typ a bral to prirozene jako svou roli bez mojeho nalehani, ale i kdyby nebyl, nedokazu si predstavit, ze bych ho sanovala tak jak ty.
Musis ho proste zacit zapojovat. On je cely den v praci, tak si pak potrebuje odpocinout? Super. Tak o vikendech si zase muzes odpocinout ty. On tu peci urcite zvladne bez fnukani, tak si muzes jit vyrazit. Jestli kojis, odsajes mliko a sup pryc z domu. I kdybys mela dve hodiny sedet za rohem v kavarne, to je jedno, podle me je dulezite, abys tam proste nebyla a na chvilku vypla (myslim, ze lehnout si do vany nestaci, furt po tobe bude stejne nekdo neco chtit a tobe to neda). Nehrot to nejak na silu, ale po kouskach manzela zacni zapojovat, jinak budes strhana a nestastna.
Všechno je to o komunikaci. A o kompromisech. Neřekla bych, že chceš moc. Každý řeší a vnímá situace jinak. A pro děti musíš dělat všechno proto, aby si byla v pohodě - fyzicky i psychicky. A když to tak vnímáš, že prostě sama být nechceš, je to v pořádku. Mužský ale vnímají všechny situace jinak. S tím nic neuděláš. Já doma poslouchám argument - chodím do práce, živím rodinu, takže jsem nejdůležitější a vše musí být podle mě - v tomhle jsem měkká. Teď si nechávám vyloženě srát na hlavu a každý kdo ví, jak to u nás doma je, nechápe, co tu ještě dělám.
já jsem asi zrovna ten typ ženský co fňuká pořád - téměř nonstop, ale taky možná i díky tomu chlap funguje - od prvního dne co jsem přišla domů z porodnice - přebalí, nakrmí a střídáme se ve vstávání - teď to bude zase trošku jiné, protože nám za 1,5 měsíce přibude nový člen - máme nyní 2 kluky -3,5roku, 1,5roku a za cca 1,5 měsíce se nám narodí třetí kluk.. Ano, jednou za čas si jde na večer pryč - vždyť by mu hráblo. Ale je to vyrovnané tím, že já cca 6 měsíců po porodu vždy taky cca jednou za 2 měsíce "utekla" na noc z domu za kamarádkama - buď jsem už nekojila nebo jsem mu nechala odstříkané mléko - na a zvládni to.. Během třetího těhotenství jsem musela s mladším na 3 týdny do azylu k sestře - kvůli neštovicím, které starší chytil a které já v dětství neměla a taky to musel zvládnout.. Sama osobně mám pocit, že kdybych "nefňukala" tak by si nevšiml, že je to fakt záhul.. Co poradit?? Za mě - určitě o svých pocitech mluv dál, na další víkend se domluv s kamarádkou a odjeď pryč - alespoň na 2 noci-pátek, sobota - možná mu ani nezvedni telefon až bude volat s prosíkem-jsme na víkend wellness na horách a nebyl signál - ať se v tom vykoupe a pochopí, že to není procházka růžovou zahradou
@koliksneses to víš,jestli je tam třeba domluvený s milenkou,tak pojede děj se co děj.......o této variantě jsi nepřemýšlela?
Já nevím holky, mně přijde, že to všechny stavíte do situace, on se jen flaká a ona chudák maká..... Chodí do práce, nosí kačky, každý večer je doma, s domácností pomáhá, a že 4x za půl roku vyrazí za svými zájmy? Když sama píšeš, že ti to nikdy nevadilo? Tak to se na jednu stranu nedivím, že pak je na tebe protivný, když jste to měli takhle nastavené a najednou mu to vyčítáš..... Píšeš, že máš volnost "jen" pár hodin na nákupy, uvědom si, že jsou maminy, které pro sebe nemají vůbec žádný čas, nemají žádné hlídání. A bohužel je to tak, mateřská role není spravedlivá, obzvlášť když kojíš a prostě se nemůžeš vzdálit. Kojila jsem dlouho obě děti, tak vím, o čem mluvím 🙂 Ale věř, že to uteče jak voda a až děti povyrostou a nebudou na tobě tak závislé, budeš mít taky možnost věnovat se svým zájmům. A manžel ti to nebude moct vyčítat. Buď ráda, že máš aktivního chlapa, který má svoje zájmy a neválí se ti doma u hraní tanků 🙂
Mám stejně staré děti a u nás to funguje tak,že manžel večer kolem šesté přijde z práce,společně se navecerime, kdyz přijde dřív,tak si pohraje s tou starší nebo něco dělá na baráku, pak jdeme společně koupat holky,každý má na starosti jednu, společně pak zalezeme do postele, on čte starší,já kojim mladší, pak si odnese tu mladší,abych mohla uspat starší a on uspí mladší (společně to nejde, ta malá po kojení začne halekat a ta starší se s ní chce furt mazlit). V obýváku se sejdem tak po deváté, kdy už obě holky spí. O víkendech občas máme tu starší na hlídání nebo je travime spolu. Občas si zajde na kolo nebo si dělá na autě, stejně tak nemá problém pohlídat,abych já mohla dělat,co mě baví. On od začátku počítal s tím, že se bude o holky starat, přebalí, oblékne, moc dobře ví, kolikrát za noc vstávám a jak jsem unavená.Taky moc dobře ví, že máme velmi kontaktní děti a udělat s nimi něco je někdy hodně náročné. Takže uklizime oba, podle toho, kdo má zrovna čas, bereme to tak automaticky. Nikdy jsem od něj neslyšela, ty jsi doma, já chodím do práce, máš to zvládat. Tak nějak to zvládne oba spolu. Nejsou všichni chlapi ignoranti. Děti si pořizujeme dva, takže se oba staráme. Termín mateřská dovolená je bohužel hodně zavádějící.
@koliksneses trocha povzbuzení. Měla jsem doma to samý. Chlapa, co se nechce omezovat ve svých zájmech. Jednou odjel na víkend sjíždět řeku na Slovensku. Už když odjížděl odpoledne, volala jsem mu ať nejezdí, že mladsi kluk (tehdy 1,5 roku) řve od oběda jak tur, a musím s ním na pohotovost. Že prý jen zbytečně plasím, že si kvůli tomu nezkazi víkend, a poslal mi svou matku ať pohlídá toho staršího, abych teda mohla na tu pohotovost. Malej měl zánět středního ucha, a tchýně další den ráno odjížděla na dlouho plánovanou dovolenou. Tchán byl nemocný, moje mamka taky, nebyl nikdo kdo by mi pomohl se starším klukem.
Volala jsem chlapovi ať se vrátí, že ho potřebuju. Byl už někde u Banské Bystřice, museli ho vysadit z auta na nádraží, cesta vlakem mu trvala celou noc a dopoledne. doma se nesetkal s vděčností že laskavě přijel.... Hodila jsem na něj obě děti a šla se vyspat...
A od té doby si mnohé uvedomil, a když už někam jede, domluví předem hlídání alespoň jednoho dítěte. Taky začal hlídat v týdnu a já chodím do fitka 😉
@koliksneses myslím si, že je to hrozně sobecký CHLAP. Asi vůbec nepochopil, jak strašně moc jsi unavená. Taky si zvykl, že po něm nic nechceš a všechno zvládneš.
Vykašli se na úklid, dej mu v noci miminko do náruče a jdi spát. Když je doma, nech mu obě děti a jdi na dvě hodinky pryč, nebo si běž lehnout...