Co řekli rodiče na vaše těhotenství?

@zlatulka89 znám to. moji rodiče měli rádi přítele, i jeho děti, na to jestli a kdy budeme chtít děti se ptali, věděli, že to máme v plánu. a když jsem došla s tím je to TO tu, tak nebyla reakce skoro žádná. taky žádné "ovace, gratulace". prostě spíš chladné přijetí reality. bylo mi to taky líto a tak jsem se pak ozvala, jak jsem to cítila, jak mě tím zklamali a že jsem si to vše i podle náznaku z dřívějška představovala jinak a probrali jsme to spolu. prostě byla celkově divná doba, naladění, počasí, trošku teda i šok a nejistota, jak tedy reagovat atd atd...všichni jsme lidi a občas nám prostě trvá některé informace pobrat a reakce přijde pozdě. důležité je, že přijde. počkej až se jim to rozleží, jak se budou na mimi těšit, zajímat se o vás, pomáhat atd...to teprve ukáže pravdu 😉

@blahova_andrea děkuji, aspon tvoje reakce potěšila 🙂

@zlatulka89 - já mohla otěhotnět jen dík IVF. Moje rodina byla proti. První těhotenství se snažili ignorovat jak jen dlouho mohli a teď druhé je pro ně jako bych si úplně zkazila život. Na mě mamka a babička promluví jen ošklivě. Proto se snažím vídat je jen s manželem, to nás oba ignorují a věnují se jen vnukovi co nechtěli. Způsobem jaký se mi nelíbí protože kluk si pak myslí že si může všechno dovolit a je ufńukaný a je těžké ho zlidnit. Naštěstí manželovo rodiče i jejich nový partneři nás plně podporují a chápou a povzbuzují...

@zlatulka89 u prvního všichni jasali, po porodu pak začaly otázky kdy bude to druhy a tak nějak se to očekávalo a radost měli snad taky všichni.. Ted u třetího byly reakce všelijaký :-/ hlavne od mamky me ta reakce fakt mrzela a myslím, ze to ma u me navždycky schovaný .. Ono se to všem rozlezi a ve finále budou všichni z miminka poprdeny neboj 🙂 ale chápu, ze nez jim to všem dojde je to cloveku líto.. Jinak moc gratuluju 🙂

Když jsem to oznámila rodičům při prvním těhotenství...byli rodiče v šoku, ale v příjemném šoku 😉 . Jenže jsem bohužel potratila. Když jsem oznamovala doma nedávno, že jsem zase těhotná...reakce byla příjemná, ale ne už tak bouřlivá. Třeba se jen tvoje máma ví co všechno se může v 1.trimestru stát, tak proto ta reakce byla taková, jak byla. Dej tomu čas.

@zlatulka89 když jsem mamce oznámila první těhu tak mi řekla, že si myslí že je to brzy. ☹ manžela jsem znala už dlouho a 2roky jsme spolu chodily. Pak v létě jsme se brali a já vysadila v červenci ( 15dní pred svatbou ha) a v září jsem oznamila mamce těhu. Byla tak zaražená, že mi to dost ublížilo, řeči jako měli jste si ještě užít a cestovat. Sestra je starší a není ještě vdaná . . . No a za 3 dny jsme spolu mluvili a ona vytáhla bílé body a ptala se mi jestli se mi líbí, že ho když tak můžu vyměnit. Prý jsme jí moc zaskočili a že se na vnouče už moc těší. A teď při druhém těhu se mi ptala každý měsíc jestli už 😀

@lucavka tak to je mi líto,to si ani představit nedovedu :( aspon že ti tchánovci vás povzbuzují, věřím že moji tchánovci budou nadšení 🙂

Taky myslím, že jí to musí nejprve dojít, je to holt máma, vždycky vidí nejdřív to blbé na věcech kolem svých milovaných. Moje mamka u druhého nereagovala o nic nadšeněji - "cože, teď když sis našla fajn práci?!". Přitom spolu naše snažení nepokrytě probíráme už 4 měsíce.. 🙂

@cital no moje máma je celkově taková ledová ženská, věřím ,že mimčo bude milovat nadevše, ale první reakce je první reakce, a ta mě zarazila :-/

ještě že vy,holky jste tady takové milé a umíte podpořit 🙂

Moc gratuluji. Já jsem to oznámila až ve 20 týdnu (byla jsem starší těhulka a proto hrozilo velké riziko potratu...). Oznámila jsem to tak, že jsem jim napsala jako dopis od miminka a dala k tomu plyšového čápa a fotku z ultrazvuku. Mamka vypadala nadšeně, tekly jí slzy, takže OK, ale podobné pocity jako Ty, jsem měla potom... Celé těhotenství se už moc mamka nezajímala a občas měla taky hloupé hlášky. Ale po porodu se to změnilo. jestli Tě to uklidní, některým babičkám to trvá déle než "nastartují", než jim to dojde... Postupně se s malou sbližovaly a teď po 2 letech je z ní mamka celá "poprděná" a skoro denně si volají přes skype (bydlí 350 km daleko). Takže nezoufej, ono jí to určitě dojde a změní chování. (U tchýně to bylo naopak. Ta sledovala celé těhotenství, jezdila na návštěvy pomáhat s miminkem, nechala malou, aby si na ni zvykla a teď ve 2 letech se pohádala s mým manželem kvůli majetku a o vnučku se už nezajímá ani e-mailem...) takže myslím, že nakonec byl úpřimnější počáteční nezájem mamky než falešný zájem tchýně... Ublížit nezájmem dítěti je horší než co provedou maminky nám dospělým... (I když v těhotenství je člověk citlivější). Nech to maminku vstřebat a pak si s ní v klidu u kafé promluv a uvidíš, že nakonec spolu půjdete nakupovat výbavičku...

@zlatulka89 není zač. ony dost dělají i hormony a spousta okolností, ale fakt ta prvotní reakce není odrazem toho, jak tebe nebo tvé dítě miluje nebo bude milovat rodina 😉

@lucavka nechtěli? jako jim vadilo, že to nebude čistě přírodně nebo proč proboha?!

Ja sem první tehotenstvi neplanovala,otehotnela sem v 19ti,ale s přítelem sem byla v tě době 2roky,chtěli sme se brát. Moje mamka samo nadšením neskakala,ale moc nám pomohla,odmaturovala sem úspěšně se svou třídou a na mateřské si dodelala bakalare,našla dobrou práci.
teď sme chtěli druhe a to mě reakce mrzela mnohem víc,mamka věděla,že chceme druhe,pořád mi říkala,že máme buď mít jedinacka nebo počkat a nejvíc mě mrzzelo,že ten svůj názor řešila i s okolím,že máme počkat atd. Ale na co? Sem tři roky vdaná,staršímu synovi je 4,5roku,máme své bydlení...
takže já se reakce trochu i bála,tak sem udělala krabičku s testem,botickama a nápisem - klokan přiletí v dubnu,tajné ho dala mamce do nákupu aby to našla doma,v klidu to rozdychala a až potom se mi ozvala.
Říkala sem ji pak zpětně,že mě to moc mrzí jak reagovala na naše snažení,ale řekla,že má jen svůj názor ale že to nic nemění na tom,že mě i vnouce bude milovat.

@zlatulka89 @blahova_andrea - no s mojí mamkou a babičkou je to těžký. Chápu že v tom i strach o mě a o moje zdraví. Taky je v tom žárlivost, protože mamka a její bratr žili v dospělosti sami. Moje máma měla jen mě a její bratr děti nemá. Prostě si zvykli mít mě jen pro sebe a teď mám manžela, všechny tchánovce, nemluvě o všech švagrech a švagrových. Ale prostě i tak bych čekala jiný chování... I mě samotnou najednou tolik lidí v životě stresuje, protože na to nejsem zvyklá, ale sou fakt fajn. Navíc moje babička není schopná pochopit, že její pravnuk má rád všechny babičky a dědy. Nejen mojí matku. Babička s mámou dělají, jako bych synovi ubližovala, že se vídá i s ostatními.... Sama tomu nerozumím... A rozumně mluvit se s nimi nedá, protože mě mají pořád za malou holku a co říkám pro ně nic neznamená,,, Jo a teď jim taky strašně vadí že jejich vnouček nebude jedináček a nebude rozmazlozvanej... Ale to samozřejmně stejně s tolika babičkama a dědama bude 🙂

@zlatulka89 Já jsem s přítelem 8 let a z toho 6 let jsme lítali po carech. Moje mamka (tátu už nemám) se štěstím rozbrečela a přítelovi rodiče taky. Jo a přítelova babička, ta taky je moc šťastná, že nám to konečně vyšlo.

My jsme s manželem před svatbou byli 7 let, 3 měsíce po svatbě jsem plánovaně otěhotněla. Oznamovali jsme to asi ve 2. měsíci. Moje mamka plakala, táta měl na krajíčku-dojetím samozřejmě. Bylo to první vnouče. Mladší brácha (15let) slzel taky-je to cíťa. Starší brácha byl tu dobu v Americe a zapil tam řádně jak oznámení, tak i narození své první neteře 🙂
Když jsme oznamovali tchánovcům, tak už šlo o 5. vnouče, takže už žádné velké nadšení, ale v podstatě řekli, že to očekávali a pogratulovali.
S druhou dcerou jsme si pospíšili a když bylo malé půl roku, tak jsme oznamovali očekávání dalšího potomka. To už byli všichni rodičové trochu v šoku a místo gratulací to bylo spíš: Jéje a jak to zvládnete? To bude hrůza? No potěž Pánbůh. Co jste si to vymysleli? Apod...takže u druhého mě to opravdu mrzelo, že to oznámení bylo takovéhle....Ale, když jsem já sama zjistila, že jsem těhotná znovu, tak jsem dva dny brečela (druhé jsme chtěli, jen né takhle brzy). Takže vlastně nemám co komu vyčítat 🙂 Ale chápu!

@zlatulka89 Je to smutný, když člověk čeká jako reakci dojetí nebo pláč z radosti... Moje situace: rozchod s přítelem po 11 letech, pak téměř okamžitě nový vztah a do tří měsíců těhotenství. Svatba ještě v době, kdy jsme těhotenství dokázali utajit (chtěla jsem se ušetřit blbých řečí, že je to brzo atd. Podotýkám že už mi bylo skoro 33. Provalilo se to v době po velkém ultrazvuku, kdy máma už konstatovala že mám nějaké břicho... tak jsem to přiznala, a jediná její reakce bylo obrovské dotčení z toho že jsem jí to neřekla hned. Mnohem horší reakce byla ze strany mojí ségry, která po zjištění, že jsem těhotná, se mnou absolutně přestala bavit a trvá to dodnes (sama už v té době dvě děti měla). Druhé těhotenství jsem zjistila osm měsíců po porodu. Reakce ze strany mámy (v té době jsme hodně řešily chování ségry a ona víceméně na její straně) byla jen taková že se na mě zamračeně podívala, neřekla ani "ň" a v očích jsem jí četla "no jo, to jsi stejně udělala schválně". Chování ségry tedy stále horší než na bodu mrazu, děti se spolu nesmí stýkat, když tu ségra je, máma k nám ani nezajde (bojí se ségry). Moje děti bohužel celkově jsou na druhé koleji, máma je sice ráda má, to bych jí křivdila, kdybych tvrdila že né, ale nikdy je nebude zbožňovat jako ty ségřiny. Já svého rozhodnutí nelituju, s manželem jsem šťastná, děti jsou zlatý... tím co je ohledně ségry jsem se dlouho užírala, a teď už na to kašlu a užívám si rodiny. Věřím že v tvém případě to bude mít lepší průběh 😉 Ještě jsem zapomněla podotknout, že celých asi pět let, než jsem otěhotněla, jsem poslouchala neustálé připomínky ze strany mámy a ségry, kdy už si konečně děti taky pořídím, že jinak bude už pozdě atd....

Mamina nadšená v pohodě..ale tatino byl nějaký zaražený a zamručel néco ve smyslu, že ,,To se ješté uvidí"..už jsme byla na konci třetího měsíce, ukazovali jsme fotky z ultrazvuku...taky mi to nepřišla jako moc patřičná reakce. Chlap no...

@lenicka07 tak to je maras, to je mi moc lito, nechapu že se něco takového může stát. Přece když člověk má kde bydlet, jsou na to dva a zdraví jim to dovolí má to být šťastná novina ! Sestru už bych sestrou nikdy nenazvala :( aspoň si člověk ztoho všeho vezme ponaučení, a bude o to lepší matkou a člověkem . 🙂

U nás také žádné ovace nebyli, ani od rodičů ani od tchánovců. Největší radost měla asi moje kamarádka a babičky. Pak ale začali plést a kupovat pidihadříky. Těšily se. A když jsme oznámili, že čekáme druhý, tak jsme dostali téměř vynadáno :D.

@lenicka07 a netušíš co tvojí sestře tak vadí? I když já třeba svojí mamku a babi taky moc nechápu ☹ . Je to smutný...

moje máti při převzetí poukázky na vnouče
"A to jako fakt nebo je to sranda?"
směrem k tchánovcům.. "Nemáte slivovici?" 😀

btw. kdybych měla čekat na to, až bude mít dítě můj sourozenec, čekám dodnes..

V prvom rade velmi gratulujem k tehotenstvu a prajem zdravicko a pohodove tehu! Reakcia, ze co na to Tvoja segra...no, asi by som sa poriadne nastvala...a patricne svoju zlost vyjadrila. Podla mna to ale Tvoju mamku potom muselo mrziet. Snad sa Ti ospravedlni.
Moja mati bola nadsena, ked som jej to oznamovala, pretoze som predtym raz potratila. A moj otec mal slzy na krajicku, pretoze som ho pozvala k nam na veceru a povedala mu, ze bude dedo, aj ked predtym sme sa asi pol roka vobec nebavili...inak ale teraz na Dianku vsetci nejak kaslu...proste ziadna slava.

Ahoj :o) U nás to bylo takový zvláštní... pro rodiče šokující rok, když se podívám zpátky :o) Nejdřív jsme po třech měsících známosti přišli s tím, že se budeme brát - z toho měli obrovskou radost a dokonce to zapíjeli... Podobnou reakci jsem čekala, když jsem zjistila, že jsem těhotná a chystala se jim to oznámit... drobečka jsem se dočkali neočekávaně asi půl roku před svatbou (já byla radostí bez sebe, stejně jsem chtěla miminko po svatbě, manžel byl zaskočen, ale taky rád)...jenže u našich jsme se podobných ovacích nedočkali.. i jsem si tenkrát lámala hlavu, jak jim to oznámím, připravovala si to dopředu a ségra mi uklidňovala, že budou mít určitě radost... Nicméně, když jsem jim to řekla, koukali jsme jeden na druhýho, až táta pak ticho prolomil a začal řešit, kde a z čeho budeme žít, atd. Je pravda, že jsem dodělávala zrovna poslední rok na bakaláři, manžel ještě teď dokončuje doktorát, ale už jsme spolu bydleli, já zatím chodila na brigády a on si našel práci, takže na jednu stranu je člověk chápe, na druhou stranu jsem opravdu počítala s lepší reakcí, takže mě ta jejich dost mrzela a kvůli tomu ukáplo i pár slziček.... Z manželovi strany byly z radostné zprávy nadšení, ale je to hlavně tím, že má ještě dva sourozence, kteří děti už dávno mají... takže spíš očekávali, kdy už přijde i on :o) Budu rodit snad za 20 dní a musím říct, že časem se naši začali neskutečným způsobem na vnoučátko těšit, navíc to má být kluk, z čeho je nadšenej táta, protože měl dvě holky a kluka vždycky chtěl :D takže už teď plánuje, jak půjde na rentičku a malýho bude hlídat, jak mu udělá pískoviště s klouzačkou a houpačku k tomu, dokonce už si k tomu střádá dřevo 🙂)) Je to hold i o tom, že dnes je jiná doba, rodiče počítají s tím, že to my ženský necháme až po kariéře apod. Ale musíme jim dát taky čas na vzpamatování se, pořád jsme prostě jejich malé holčičky, i když už nám dávno není deset let :o) takže hlavu vzhůru a dej jim čas :o)

@lucavka ze strany mojí ségry je to závist, tím jsem si stopro jistá... ale že jsem se vším musela poprat, to už nevidí. Ona je moc pohodlná na to aby se snažila. Takže např. jí vadí, že před mateřskou dělala ve fabrice (teď je ještě pořád na RD) a já v kanclu, nechtělo se jí studovat (já dělala VŠ, ona taky měla možnost), dále jí vadí, že jsme si postavili barák (svépomocí, pět let jsem každou volnou chvilku byla na stavbě a dělala prakticky vše, z půlky jsem si ho postavila sama, ohazovala, obkládala, štukovala atd., jsem díky tomu zadlužená ... ) Ona žije s tchýní (tchán zemřel již dávno) a nemůže se s tím smířit, přitom se mohla o svoje bydlení taky postarat (původně měla bydlet v patře u našich v baráku, její manžel trval na bydlení v baráku, co vlastní na půl s matkou (ale to věděla už od začátku vztahu, že je to jeho podmínka, souhlasila s tím, a když si jí vzal, tak defakto první rok po svatbě žila u našich (to se jí narodila holka), a i později tu byla (a je) pečená vařená, jen s dětmi, bez manžela. My bydlíme pár metrů od našich. Takže mě jakž takž snesla, dokud jsem neměla děti (ona měla oproti mě něco navíc). Nejhorší je, že si to nikdo ostatní nedokáže připustit,že je to kvůli mým dětem, přitom jí nesmějí přijit na oči, nesmějí se dotknout věcí, které jsou jejích dětí, už mi na holku i plivla ... no děs běs. Já vím že je psychicky nemocná, ale všichni ostatní jí to chování tolerují a omlouvají. Byla jsem z toho tak rozhozená, že jsem i tady na MK měla o tom diskusi...

@zlatulka89 děkuji za podporu ! taky jsem si myslela, že když se mi narodí děti, tak by to pro příbuzné měla být radost...vynasnažím se aby děti tím netrpěly. Myslím si že se ségra vytrestá sama, pokud bude pokračovat tímhle stylem, tak se k ní děti jednou otočí zády.

To mě moc mrzí.. U nás to bylo celkem v pohodě,alespoň co se mých rodičů týče. Není ani jednomu ani pade a jako ,,babička a děda" se necítí a popravně ani nevypadají. Když jsem byla za mamkou v práci hned cestou z UTZ, (předtím jsem to už věděla z testů) tak se ptala,co tu dělám,tak jsem říkala,že jsem byla na kontrole a ona jako u obvoďáka? Tak jsem říkala,že ne,že na gyndě a ona jako proč? Tak říkám,že jsem si potřebovala něco ověřit.. V tu chvíli vykulila ači,ale bylo vidět,jak se jí už štěstím začínají lesknout. Byla štastná,ale zároveň strašně zaskočená,že bude právě tou ,,babičkou". No a taťka? Tak ten to už vůbec nečekal,že by jeho ,,malá" holčička mohla mít už svoje děti - znáte to 🙂 Těšil se a s přítelem už to zapíjeli,ale stejně tak se nechtěl smířít s představou,žemu někdo bude říkat ,,dědo" 🙂 Horší to bylo ale u matky přítele. Tam byla reakce: ,,no to je teda dobrý,co s tím budete dělat!?".
Ale jak tu někdo psal,z miminka jsou pak stejně všichni na měko.. Než pak příjde období,kdy má přijít na hlídání :D

@lenicka07 - no tak to je síla... Ale co máš sis zasloužila tak co... Jen se divím že ji ostatní podporujou... Já mám štěstí že při nepochopitelných problémech s mojí rodinkou mě naštěstí ostatní podpoří...