Dobry vecer,
ani neviem odkial zacat poriadne. Mam 25 rokov. A som zrela k psychiatrovi,poviem to narovinu.... Citim sa hrozne nestastna. Nic v zivote ziadna oblast mi nevychadza. Vsetko je zle, nic co si naplnujem nikdy nevyjde, citim akoby sa nieco zle dialo,okolo mna. Bola som zdrava zena, zdrave dieta vzdy, vsetko mi vychadzalo, rodina dobra, skola, perfektne vsetko bolo, kopu znamych,dokonca som si nasla lasku,ale pred takymi cca 3-4 rokmi sa to akosi zlomilo. SOM NEUSTALE CHORA!! Nechapem,o co sa jedna, pochodila som vsetkych lekárov, vselijakych,aj za hranicami, aj tu, liecila som sa mnozstvom liekov,, preparatov, lieciv, dokonca som chodila aj na jogu,ci akupunkturu, TČM som vyskusala nic. Ja sa zbavim jednej choroby a dalsia pride. Napriklad: uvediem priklad...od juna som mala zapal oka, potom zapal ucha, neskor zapal trojklanneho nervu, potom mi vytrhavali osmicky, potom zapal zaludka, potom zapal moc. ciest, potom zase oko, potom chripky dve, stale nieco, trapim sa vkuse pre nieco :( som zrela na psychiatriu,baby. Mam pocit,ze mi uz nikdy nic nepomoze. Stracam sa sama v sebe, bojujem so sebou,ako sa len da a neprechádza to, investovala som nekrestanske peniaze, aj moja rodina. tento kolobeh ma stoji strasne vela neergie, uplne ma vycucava zo zivota, citim,akoby niekto na mna nejaku kliatbu vrhol,hoci na to neverim,som katolicka, veriaca,bola som aj za fararom, bola som na spovedi, citala som mnoho knih, ako sa vyliecit, dusu a take, ale vsetko sa mi ruca. Nic mi nepomohlo, ani psycholog, nikto. Mne sa stále zakazdym objavi v zivote nejaky problém najma teda zdravotny, to ma hendikepuje v mnohých oblastiach života, napríklad nemozem ist ani na dovolenku,lebo som stale chora, na liekoch, nemozem ist ani si zaplavat do bazena,lebo dostanem zapal ,mykozu, nemozem ist na lyze lebo sa spotim a dostanem anginu, vraj imunitu na tom nemam az tak zle lekári hovoria podla testov, jedla som mnoho preparatov na imunitu, asi 5 ,dokonca aj wobenzym 4 mesiace, bez výsledku(ked som ho brala,bolo lmi lepssie,ale vysadila som a vsetko nanovo sa zacalo),cely sialeny kolotoc. ja nemam JEDEN mesiac za tie tri styri roky kedy by mi nieco nebolo, keby ma nieco nebolelo, a keby som nebola chora, na liekoch.
Prosím Vas stretli ste sa už s niecim ?mali ste to aj vy ?ako ste to riešili ? ja mam pocit,ze to dlhšie nevydrzim,a bud skocim z mosta,alebo pojdem na psychiatriu. Vysava mi to zivot aj energiu, s kazdym sa potom iba hadam,som neprijemna, lebo ja sama som v depke zo seba, ako sa zo zdraveho dievcata stal kripel,v 25 rokoch.:(:(:(
je to normalne,co sa mi deje ??dakujem za kazde rady.
Vůbec nevím, co napsat. Je mi hrozne lito, ze se někdo tak mladý takhle trápí. Jedině, co me napadá, nestalo se v Tvem živote před tímhle kolotočem něco zásadního? Něco, s čim se nemůžeš vnitrne vyrovnat?
@brokovich ved to,ze na to ani neni co povedat, ani rodina mi na to nevie, nic povedat,ani kamosky, ani lekári, vsetci su zo mna zufali,ale najviac som zufala ja sama zo seba. kolotoc sa stale toci :(
nie som spokojna saama so sebou,ani so svojm zivotom, stale vkuse riesim nejake problémy, jasne vzdy som obcasne mala nadchu,pripadne zapalene hrdlo,ako kazdy clovek, pred tymi rokmi...do 20 -ky...potom vsak ten zlom. zasadne, co sa mi stalo v zivote neviem,tak bolo par zlych situacii, ci doma,ci s priatelom, ci nastup na VS, ktore mi zmenili zivot,a zmenili aj mna,ale neviem,ci je to nieco ,s cim sa nedokazem vyrovnat.. ja sa vseobecne ako clovek s vela vecami nedokazem vyrovnat,jednou z nich ,je aj to,ako zijem:/ a mnoho ludi je na svete co sa nevedia s niecim vyrovnat,a nemaju toto,co ja.
ja som uz tak precpata liekami, vsetkym, peniaze nemam, nemm uz nic, zdravie nemam, chradnem ako clovek, na tele aj na dusi,nic ma uz nebavi, stale som v depresiach. prvy rok,ked sa to dialo snazila som sa nenamyslat si,ze sa nieco zle deje, brala som to iba ako za prechodne zle obdobie, potom vsak ked to zacalo pretvravat, tak som stratila nadej, kolotoc lekárov, vsetkeho mozneho aj nemozneho, uz mam pocit,ze som vyskusala vsetko.
bodka na tom ceom ako ceresna na torte, bola,ked som sa predsa len vybrala na vylet do viedne,odkial som si doniesla anginu :( trpim velmi psychicky, kazdy den placem, viem,ze to neprospieva mojmu telu,ale ja uz nemam nadej ani sancu na lepsi zivot. Vsetko,co zjem,kazde lieky,ja to uz nenavidim, viem, poviete si, zea co ma povedat ten,kto ma rakovinu,alebo co,ale tento zivot takyto tiez nema zmysel, najhoršie je,ze ja uz vobec ale nemam chut zit, som tak zufala, ze to uz ani nejde, obrovska frustracia, bezradnost, a negativizmus, pesimizmus ma uplne pohltil. Na nic sa uz nedokazem tesit, teraz som mala byt na vikend s pratelom v Prahe, nie sme nikde,sedim doma,lebo mam momentalne zapal mocaku...
mam diagnostikovanych mnoho chronickych chorob, ktoré mi stale koluju, pritom vsak vylsedky az take hrozne nemam,co sa tyka krvi a inych testov. Preto si myslim,ze mi niekto pocaroval,alebo uriekol ma, alebo mi nepraje,ale tam som este nedospela,ze by som sla za nejakym carodejníkom....:( takych veci sa bojím.
všetko,co si zarobim tazko nabrigadkach popri studiu nejde na dovolenky, sminky, oblecenie, alebo vylety,ide na LIEkY, lekarov, mam z toho uz misung v hlave, ked mesiac alevbo dva nemam nieco vazne,ale napriklad mam iba zapal oka, a nie zapal močaku,alebo zapal ladvin,tak som strasne stastna..ale nemozem takto dalej zit.preto uz sa pytam aj tu ludi na fore, ze ako mam dalej zit :( kto mi pomoze ?
@zabudnutaanezdrava Nejsem žádný lékař ale mi to přijde, že něco se stalo, co třeba ti ani nepřijde důležite, ale tvoje duše to nezvládla zpracovat a projevuje se to na tele. Já si taky prošla velkými depresemi, a to kvůli smrti v rodině a kvuli práci a tenkrat jsem taky kolikrát koukala, pod co skočím. Pomohla úplne životní změna. Změna v práci hlavne. Z deprese jsem se hrabala pomalu, ale už je to skoro v pohodě, protože s dítětem byl obrat o 180 stupňů. Znám ten pocit, kdy te absolutně nic nebaví a nevidíš v ničem smysl a je to hroznej pocit, které nejde nikomu vysvětlit. Je to to absolutní prázdno. Ale tohle všechno si člověk přivodí sám. A změnit to lze, malými či velkými změnami, ale lze. A toho psychiatra bych vyhledala. Není se vůbec za co stydět. Od toho tu jsou, aby pomohli tem, kteří je potřebují.
@brokovich dakujem za radu,ale neviem,ako to je, musim mat od obvodaka listok? totiz,ja som uz brala mnihe ukludnujuce lieky, ktore mi dal obvodak,ale nepmohli mi, mala som ich tak na mesiac, pripadne dva..nic. a na tele sa mi nic nezmenio.
ale vezmime sa,kolko veci sa stane, tragedii, v rodinach a pod. mne nikto nezomrel,nebola som znasilnena, nic sa mi hrozneho nestalo.z coho by mohlo telo byt na tom zle, ako mala som iste problemy s priatelom a rodicmi, ale to ma snad asi kazdy,a nepolozi ho to tak ako mna...:(
@zabudnutaanezdrava přiznám se, že netuším. Já byla tenkrát blba a styděla jsem se k me praktické jít. Dnes už bych neváhala, protože sám si člověk pomůže strásne pomalu nebo si nepomůže vubec. Já volala na par psychiatrii a tam mi řekli, že termín až za 3 mesice, no ale ja byla úplne na dně, takže to mi bylo k nicemu. Tak jsem si to doma nějak sama probrala v hlavě, no nevím, jak to popsat.... S doporučením to k psychiatrovi musí jít myslím rychleji, pac jako ten clovek nemuze cekat 2 mesice, on je v "prdeli" teď. Byt tebou, zajdu co nejdriv za obvodakem a vylicim mu to, cos tu psala, on ti doporučí pomoc.
@zabudnutaanezdrava Par základních info třeba tady http://www.sebevrazda.psychoweb.cz/3-2/kde-hled...
Nadpisu na webu se nedes,poskytnlublsych.pomoc a nasmeruji, je tam i nonstop linka.
@netopejr To ne no. Hlavně člověk si hrozne dlouho mysli, ze to zvládne sam, že to je jen prechodny, že se vlastně nic neděje, jenže zcistajasna to trvá 2 roky, on je totálne v ...... a najednou kouká na koleje. Nepřeju nikomu tu ztrátu chuti do života. Byt znova v té situaci, okamžitě psychiatr a nestydět se říct si o pomoc.
Nečetla jsem kompletní diskusi, tak jen co mě napadlo při čtení příspěvku:
- chodit k psychologovi není nic špatného, případně ho i vyměnit, ne s každým psychologem si sednete a může pomoci
- podobně může pomoci i ten farář (závisí jak který, ale dost z nich pomoci umí)
- s psychiatry mám spíše horší zkušenosti (předepíší prášky a neřeší), nevím, zda při tvé nemocnosti jsou prášky vhodné a k ničemu jinému většina psychiatrů není
- jedině mě napadá, že by mohla být někde poblíž nějaká terapeutická skupina, tam tě musí doporučit psychiatr a to má smysl, ale pokud jsi pořád nemocná, tak se tam možná ani nedostaneš a pak je důležitější psycholog
- když čtu "zápal ...", "zápal ...", "zápal ..." skoro mi to přijde jak nějaké zánětlivé ložisko v těle. Máš v rámci imunity vyšetřené opravdu všechno? Zkus propátrat rodinnou anamnézu, zkus hledat na internetu, zkonzultovat více doktorů - znám dost lidí, co 5 let lítalo po všemožných doktorech, až se zjistily věci jako genetická choroba (měla ji v anamnéze, hlásila, má jasné příznaky, ale je dosti vzácná), méně běžné choroby, nekompletní imunologické vyšetření (ač dotyčná hlásila, že zrovna tohle je v rodině a má to stejné příznaky a nezdálo se jí to - vykecala si fakt specialistu a samozřejmě měla pravdu, vyšetření potrvdilo a to ji tuším skoro 5 let nejdřív sváděli na prodělanou jinou chorobu, pak to na to sváděli pořád, stres a podobně). Nejsem lékař a vím, že je fakt mnoho mnoho chorob - zkusit se ptát a hledat. A nejde ani tak o léky (neřeší příčinu), ale o to, odkud ty choroby pramení. Příčina tam bude, jen se nevzdávat a nenechat se odbýt krabičkou pilulek "preventivně".
@zabudnutaanezdrava Já tedy jen musím napsat, že takto se někdy projevuje deprese.. Měla to konkrétně moje babička.. furt něco fyzického (symptomy nemocí) a nakonec jí diagnostikovali klinickou depresi.. tkž ten psychiatr by asi ani nebyl od věci a dneska to přeci už není žádné stigma.. pomůže ti napíše moderní antidepresiva(nenávyková) a bude lépe..🍹
Netrap se tak dlouho, k psychiatrovi běž! Bez žádanky.. (napadá mě přečti si o psychosomatických poruchách, somatoformní porucha, to mě tak napadlo).. uklidňující léky ti nepomohou, spíš antidepresiva (účinek za 3týdny začíná, plný tak za 2-3měs). Držím palce.
@mialagia
@lv
žženy, ďakujem za rady,ale nechcem praveze sa cpat praskami od psychiatrov, preto s tym cakam dlho, praveze chcem konecne NEBRAT ziadne lieky, byt zdrava, spokojna so sama sebou, s okolim, so svojim telom..Nechcem byt zavisla na nejakych liekoch, chcem konecne " volne dychat "..a nebyt na ziadnych liekoch. Je to posledna krajna moznost, stale patram.
@merope mne je tie podozrivy ten zapal.-ja mam chronicke zapaly styri v tele, to snad ani neni mozne, oko, hrdlo, močak,trigeminus, tiezt mi nejde do hlavy, ze mam zapal stale vkuse nejaky, ale nejde iba o zapal, stale ma nieco boli,stale nieco nie je s mojm telom v poriadku
citala som mnoho aj o psychosomatickych chorobach, neviem,ci je u mna spustacom stres, toto neviem definovat (jasne,ze ked som v strese je mi horšie.
tiez mi to nejde do hlavy, ale bola som vysetrovana
Myslím, že psychosomatika je mocná, dost možná jsou tvoje fyzické problémy úzce spojené s nemocnou duší...Určitě zkus vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra, tady rady typu "najdi si nějaký koníček, přečti si dobrou knížku, zajdi s přítelem na večeři..." nepomohou...Často je zásadní dát si nejdříve do pořádku "hlavu" a tělo si pak poradí samo nebo téměř samo...Každá nemoc duše se dříve či později projeví i na naší tělesné schránce a narušená imunita a opakované záněty bez zjevné příčiny by tomu odpovídaly. Není hanba začít tyto problémy řešit u psychologa. Držím ti palce, ať se co nejdříve všechno srovná a konečně vysvitne slunce. 🙂
Zkoušela jsi imunologii? Je jasný, ze mas psychicky problémy z tohodle všeho, vždyť to je strašný byt furt nemocna, ale je důležitý resit příčinu tech zdravotních komplikaci. Dělali ti třeba rozsahlejsi krevní testy? Na všechny minerály, vitamíny, na hormony? Krevní obraz? Co vytery třeba na stafylokoka? Ten dokáže nadělat paseku..
@prostejina je jasne,ze z tolkych chorob, mam psychiku posahanu, tomu sa niet,co divit, chodim pravidlene na imunologiu, nasli mi tam par alergii na potraviny, ziadne znizene imunitne veci, len to,ze som prekonala nejaky EBV virus ci co, co mi ani imnunologicka nechcela dalej vysvetlovať, celkovo nie som spokojna s imunologom asi bude treba navstivit ineho,lenze u nas, ja som z cadce, a studujem v ostrave, tak neni nikto taky. robili mi krvny obraz, neviem,ci na vsetko, tsh mi robili na stitnu zlazu, nic,nevyslo, potom zakladne krvne obrazy,ktore su dobre, mam vsak zvysene mierne zapalove parametre, ale minimalne, na to všetko,co mi je, je to az ukazkove, boli mi robene vytery asi uz odvsade obcasne sa tam daco naslo nejaky stafylok epidrmidis, co vraj neni nalez, a klebsiela oxytoca,co tiez neni nalez, lieky mi ani na to nedali uz,lebo stále sa cpem iba liekmi,a ATB..co mi znicilo uplne zaludok, a vypadali mi vlasy, mammensiu anemiu, hodnota ma byt 120 minimalne, ja mam 117 niekedy 115 anemiu, nic vynimocne sa nikdy v tych testoch nenašlo.
@carmilla k psychologovi chodim,ale nepomaha mi nijako,stale len hovori,ze to musim prekusnut,ze nech som silna, ze vsetko sa vyriesi, a radi mi to, ze citaj si knizku,chod von s priatelmi,ale to mi nenapravi moju znicenu psychiku z tycchto chorob !a neustale riešenia problémv..:(
viem,ze posledne roky bolo toho na mna hodne, stresy same stresy, z kazdej strany, ci zo strany skoly, alebo rodiny, ci priatela, vkuse same stresy, dlhodobo, a velka vycerpanost, unava, pocitovala som predovsetkym strasnu unavu. Pred tymto celym kolotocom, teraz si tak matne na to spomínam. Ked som bola na Zakladke,bola som zdrava, stastna, akonahle mi zacal gympel, stresy same, uz mi zacinalo byt horsie, sem tam nejake virozy, potom unava strašna, nechut nieco robiť, depky, vzdy som ale bola uspesna studentka, tak ma nasi do toho nutili,no mne sa tam vobec nepacilo, a potom vyska,co uz bola to najhorsie,co ma postretlo, intrak,cudzi ludia, neustale dichadzanie, hrozna unava, do toho brigády, nespavost, a tak sa zacal tocit kolotoc po case..a do toho milion este dalsich veci, az skutocne na vyske som zacala mat seriozne problémy so všetkym.:(
Když to čtu, tak fakt potřebuješ někoho, kdo s tebou probere tu minulost, tzn. kde začaly ty problémy. Už v tom posledním prispevku to začíná lezt na povrch. Dlouhodoba nespokojenost na střední a stresy na vš, tlak rodiny na výsledky, a ono se ti to nakumuluje,a ni nevíš jak a najednou bum, duše už dal nemohla a oznámila to tělu. Rady typu chod na procházky fakt nepomohou. Já myslím, že by sis mela vzpomenout, co te jako malou bavilo a tomu se věnovat. Byt bys měla přerušit studium. Třeba malování, zpívání, háčkování, kone? Prostě to, co te opravdu činilo šťastný a od čeho si se jen nerada nechala vyrusovat. Současný stav tve zdraví nezlepsuje, ba naopak. Stresy na vš pro člověka, na něhož je vyvíjen nátlak z rodiny, jsou něco hroznyho. Ale je to tvůj život. Je pravda, že tu změnu musíš udělat ty. Zkus opravdu třeba jiného psychologa nebo toho psychiatra (když mu řekneš, že nechceš další léky, a proc, jistě to pochopi) a najdete příčinu toho všeho. Na mě to fakt dela dojem, že duse nutí tělo onemocnět, aby už jsi nedělala to, co delas (a jen ležela a odpocivala), protože to duši nedela dobře.
Můj názor je, že lepší jíst jedny léky, psychiatrické, které tě mohou dát dohromady, než to, co žiješ teď.
@zabudnutaanezdrava Mám jen takových pár postřehů - prošla jsem si něčím podobným, vygradovalo to kolem dvaceti. Tělo prostě řeklo dost.
Ale k těm výsledkům - EB virus způsobuje například mononukleózu, ale také způsobuje chronickou únavu. To, co popisuješ, navíc sedí na únavový syndrom (zkus zagooglit, je to opravdu oficiální diagnóza), ten vzniká souhrou oslabení imunity, ale především psychického vypětí. Bráníš se lékům od psychiatra, protože nechceš brát žádné léky. Bylo by pro Tebe milosrdnější se smířit s tím, že nějaký čas budeš brát pravidelně tabletku denně, aby si Tvá hlava odpočinula, vyrovnala se hladina serotoninu v mozku, kterého máš zřejmě velký nedostatek. Dá se pak mnohem lépe pracovat i s tělem, protože se z toho oddělí psychosomatika a zůstane jen ta somatika. Může to být skutečně následek prodělané infekce EB virem, může to být prodělaná borelióza v minulosti, může to být dokonce i ta štítka (TSH samo o sobě moc neřekne, je potřeba vzít i autoimunitní markery). Ale s tímhle vším se dá v pohodě žít, když je hlava a psychika v pořádku 🙂 Popřemýšlej o tom 🙂
@zabudnutaanezdrava O únavovém syndromu třeba tuhle: http://www.unavovysyndrom.cz/jak-se-projevuje/
Nebo tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chronický_únavový...
Dělali ti imuno testy? Já byla jednu dobu furt nemocná, byla jsem z toho hotová a už fakt nemohla. Týden jsem byla zdravá a šup po týdnu jsem byla nemocná 14dní. Zánět průdušek, angína, mononukleoza. Pak jsem měla obrnu lícního nervu a naštěstí jsem se dostala ke skvělému imunologovi, ten udělal testy a našel, že nám CMV virus a výsledky dost vysoký. Dostával mě z toho třičtvrtě roku, každý měsíc jsem chodila na injekce. Doktor mě z toho dostal a jsem už v pořádku. Kdybych v té době, co jsem měla vysoký pozitivní test na CMV virus otěhotněla, tak bych dítě nedonosila nebo mohlo být postižené. Sice druhé nebylo v plánu, ale co kdyby.....
Doporučuji najít dobrého imunologa a ať ti udělá podrobné testy.
@werumka ved prave, ze moze to byt zakerna mononukleoza,ci borelioza, jedno alebo druhe,ktore maju fatalne nasledky na organizmus :( ako som sa docitala na nete. ale lekárka sa k tomu nijak envyjadrovala. stitna-to nie je, lebo som bola aj na dalsom vysetreni stitky, aj na tie autoimunitne markery, bolo to v poriadku, 🙂 nastastie aspon to. pre dpol rokom mi robili testy aj na vselijake choroby, napriklad chlamydie, ci mykoplazmy,ci plesne, vytery mnohe, všetko negativne. lekárka mi nasadila ribomunyl, neskor imunor, (beriem to striedavo uz asi cez rok), a nastastie tie lieky mi aspon trošku pomahaju,ale zase nemozem povedat,ze uplne, zase mam ine choroby,ked nie dychacie.
co bolo tebe ?ak smiem vediet ?tiez rovnake problémy,ako som mala ja ?a povod bol v com?
@brokovich psychicke vypatie som teda mala,a mam ho dodnes. nasi absolútne neakceptovali nikdy nic,ze ake vypatie,ze mi nic neni, ze si vymyslam,a domyslam kadeco, proste dost sa pokazili aj nase vztahy,lebo mi neverili, ze ja to vazne psychicky nezvládam, nasi mi nikdy neverili, este si zo mna srandu robili, ze co vymyslam a fur chodim zamracena a po doktoroch, ale nemala som v nich nikdy oporu, ked som povedala, ze sa mi nepaci na strednej, musis ju dokoncit, a hotovo, zivime ta, musis dokoncit gympel, moje styri roky na gympli boli asi taketo...UCENIE, ucenie, ucenie, nic ine len ucenie, cele dni, hodiny, do noci som sa ucievala, nemaa som takmer ziadny oddych,možno v sobotu popoludni,ci večer. aj sviatky, aj prazdniny, jedine leto bolo fajn, este ale to ma nasi tlacili do vselijakych jazykovych kurzov, ci vodicaku, nemala som pokoja chvilky, a vyska sice menej povinnosti som mala,ale zase len stresy a psychicke vypati,nebola som v pohode vobec tie roky, po bakalarovi som sa chcela na to vyprdnuť, ze si rok oddychnem doma,neexistuje, vrieskali po mne, ze neexistuje,aby ich dcera neukoncila VS inzinierku, ako si zaumienili, uz som v piataku, uz mi je to jedno,ale zase len kriste stresy navyse, intrák sa mi vobec nepacil,ani zivot na nom, nic sa mi tam nepacilo,celych 5 rokov som tam chodila s odporom, totálnym, depky som vzdy mala,ked som mala v nedelu večer ist na intrák,a byt tamdo piatku, uplne depky fatalne, nic mi nepomahalo,
ked som bola mala bavilo ma citanie, ci korculovanie, ci plavanie, teraz nemoem robit ziadny sport, kvoli zdraviu, citat citamale ani na to nemam dostatok casu ppri skole, a milovala som vzdy spoznavat ine mesta a kultury, vzdy ma vylety bavili, a najkludnejsie som sa citila, ked som oddychoala pri mori,alebo na slniecku,..
@zabudnutaanezdrava Napíšu IP, ok?
moje mamka kdysi taky měla Eb virus a únavový syndrom, pomohly ji antidepresiva a asi 2 roky léčby. Je to na trpělivost, výsledky nejsou rychle, člověk se uzdravuje pomalounku, ale vrátila se do normálního života...pamatuju si i to, že to začalo u ní taky nemocemi a pak se přidala deprese, ploužila se po domácnosti a nebyla schopná fungovat...Tak ti přeju hodně sil a neboj se brát antidepresiva, pomohly by ti třeba nastartovat ozdravný proces, ale připrav se, že to nebude hned...
Připomíná mi to me v práci. Pracovala jsem 20 hodin denne včetně sobot a neděli. Nad 40 hodin jsem to delala kvuli svemu smyslu prozodpovednost. V práci tlak zhora i zdola. Mne to bavilo, ale ten tlak byl enormní... No chci jen říct, že takové vypětí se nedá dlouho vydržet a se studiem je to stejne. Najednou vlastně se jen ucis a ucis a ucis a celý svět okolo je jakoby v mlze. Máš pocit, že jedině, o delas, je učení a ze je to hrozne důležitý (tlak rodicu). Pak je jasný, že jsi unavena a tělo chytne kde co, protože je prostě totálne vycerpany. Rikas, že na to, co te baví, nemáš čas. Ale když si ho neuděláš, tak to samo lepší nebude. Az když jsem si na sebe udělala čas, tak se to pomalu hlo. Jestli už letos skolu končíš, je to jen dobře kvůli tomu tlaku. Ale! Nenech se rodiči vmanipulovat treba při výběru práce někam, kam nechceš. Ten kolotoč se musí zastavit. Budeš vydělávat, osamostatnis se. Ale i v práci si budeš muset bránit svoje duševní zdraví. Tvoje duše nemůže dýchat, protože delas to, co chce okolí a ne to, co chceš ty.
nevidim zmysel v zivote,aj kamosky uz odo mna bocia,lebo stale mi nieco je,a nikdy s nimi nikam nemozem ist, ani na ziadnu zabavu party, mala som krasne obdobie,kedy som stale chodila von s kamoskami, na diskoteky, do barov, na dovolenky, cestovala som,ako sa na mladu babu patri,uzivala som si zivota, teraz vacsinou doma polihujem,lebo nemozem nikam ist. ked si napriklad naplanujem s piatelom aj dovolenku v zahranici,tak to vzdy dopadne tak,ze predtym tesne ochoriem a nikam nejdeme, naposledy ma chytil zapal dasien...:( som uplne na dne.