Školka a dvouleté dítě, hlídání a dvouleté dítě aneb děláme to naopak

Článek píši téměř rok po tom, co Káťa nastoupila do školky, dříve jsem nějak nestihla.

V první řadě chci říct, že tento článek nepíšu ani jako návod ani jako doporučení a byla bych nerada, kdyby byl špatně pochopen. Svou dceru miluji nadevše a snažím se pro ni dělat to nejlepší, jak to cítím.

Také se předem omlouvám sa delší úvod, ale pro ty, co nás nesledují si myslím, že pomůže lépe pochopit co a jak.

Káťa byla od narození velmi aktivní dítko, téměř nespavé a minimaně prvních 6-9 měsíců také velice ubrečené. Velice jsme bojovaly s kojením (to by bylo na jiný článek) a já už pak měla pocit, že jsem špatná matka, když Kačka pořád řve, nebo málo spí a večer prostě neusne v 19 hod. jako všechna mimina okolo. Bohužel manžel mi moc oporou nebyl, a tak jsem si vše musela nejdřív srovnat sama v sobě. Uvědomit si, že se snažím dělat první poslední a že jsou věci, které asi jen tak nezměním (jako třeba Káti pozdní včerní spaní, které trvá doteď a částečne je způsobeno bydlením v garsonce a částečně asi i geneticky, jelikož prý moje sestra byla v tomto úplně stejná). Ač chodí spát někdy i ve 23 hodin, vstává v 7 a celý den jede jako motorová myš (tedy s krátkým spánkem po obědě, jehož zrušení k dřívějšímu usnutí večer nepomohlo).

Kromě nespavosti je opravdu velice aktivní a živé dítko, které je ještě dost chytré (já bych řekla spíše vychytralé), vše nasává jako houba a učí se rychlostí blesku. Neposedí ani 10 sekund, leze nejlépe po výškách a čím výš tím lépe a pak klidně běží a je jí jedno, že "podlaha" končí, takže jsem neustále ve střehu a rozhodně nemám to štěstí si třeba na dětském hřisti sednout a číst si.

Od jejích cca 6 měsíců jezdíme na plavání, kde si vždy chvíli před a delší chvíli po plavču hraje s dětmi v herničče. Od malička je velice družná a společenská, nestydí se, nebojí se cizích dětí ani dospělých. Z toho důvodu mi bylo vždy líto, že u nás na vsi venku na hřišti, na louce či v lese nepotkáváme téměř žádné děti, i když tu jsou (ale každý má pískoviště, houpačku a skluzavku na zahradě). Bylo vidět, že jí kontakt s ostatními dětmi v nějaké větší míře chybí, ale nějaká dětská centra pro nás nejsou moc dostupná (finančně ani vzdálenostně), a tak když se začal přibližovat druhý rok, uvažovala jsem o školce.

U nás na vsi máme školky kupodivu 2. Jedna klasická obecní a jedna, která vznikla částečně jako firemní a částečně jako soukromá školka zaměřená na zdravé stravování a na zdravý pohyb dětí. Od začátku mi byla bližší než obecní a jelikož rozdíl na školkovném dělá jen 150 Kč, měla jsem o školce rozhodnuto už dávno. O to víc mě potěšilo, že berou děti od 2 let a to i děti s plenkami. Školku tvoří jedna věkově smíšená třída, což se mi též líbí a Káťa je na starší děti také zvyklá (jak z herničky na plavání tak má dva bratrance 8 let a 4 roky a sestřenici 6 let).

V dubnu měla školka den otevřených dveří (Kátě bylo 21 měsíců), a tak jsme se tam zašly podívat. Suveréně hned nakráčela k hračkám, okamžitě ztratila zájem o nejakou mámu a nějakého tátu a hodinu a půl jsme ji nemohli dostat domů. Po této návštěvě sama řkla, že se jí školka moc líbila a chce tam chodit. Od toho dne byla každá vycházka a pobyt venku plná vysvětlování, proč tam ještě nemůže a od baráku pokaždé neomylně zamířila přímo ke školce. Já jsem stále trochu váhala, zda to přeci jen není brzy (v září jí při nástupu bylo 25,5 měsíců), ale vzhledem k tomu, jak moc chtěla jsem to i já cítila jako správné. Jediné s čím jsme tedy bojovalz a kde její šikovnost selhávala byly pleny, a i když školka brala děti s plenami běžně, já původně chtěla, aby byla bez plen minimálně na dobu, kdy nespí. To se nepodařilo, ale cca po měsíci ve školce přišel den, kdy sama řekla, že plenu nechce. Okažitě byla bez nehod a to i v době her a ve školce při aktivitách a do 14 dnů byla bz plen i na spaní přes den a pak i noc. Do ted (to už je skoro rok) měla v noci jen 2 nehody (když byla trochu nastydlá) a tuším 2 nebo 3 nehody ve dne, kdy si poydě řekla a nestihla dojít na wc.

1. 9. se tedy stala škol(k)ačkou a zvládla to ještě lépe, než jsem čekala. Už druhý den ráno mě z šatny vyháněla slovy: "Mami, jdi domu." To mě v té chvíli až skoro zamrzelo, jak moc je na svůj věk v pohodě. Ve školce ji paní učitelky od začátku chválily, jak se zapojuje do všeho, kreslí, divily se, že už stříhá nůžkami a lepí, že už je opravdu 100% levák (byla od malička), že má už správný špetkový úchyt tužky, že dobře drží štetec a lžíci, že si umí přihrnovat jídlo nožem na vidličku, sama se svléknout a poměrně brzy i obléknout bez ponožek apod.,že chce v případě dělěných aktivit (třeba předškoláci mívají grafomotorická cvičení a přípravu na školu a v té chvíli si menší s další učitelkou hrají) být se staršími a snaží se vše napodobovat (grafomotorická cvičení take různé vlnovky, spirálky a tvary dle předloh apod.). Kuchařky ji chválili, jak krásne jí, že si chodí i přidávat a tak...

Z počátku jsem ji dávala do školky na dvě dopoledne v týdnu a to, jak budeme přidávat další dny a případně odpoledne, jsem nechávala zcela na ní, do ničeho jsem ji nenaváděla. Na každé dopoledne chodila od začátku listopadu (možna o maličko dřív) a na konci února přišla s tím, že chce ve školcespinkat po obědě. Opět jsem myslela, že začneme postupně, ale ona okamžitě chtěla, aby tam spala každý den. 

Pak jsem jednou četla článek Václava Klause mladšího, který mi (jako pedagogovi) je v mnoha názorech velice blízký a ve většine případů s ním souhlasím, ale ten rozhovor s ním byl o dvouletých dětech v MŠ. Prvně jsem s ním opravdu nesouhlasila. Psal, že takto malé děti zpomalí ve vývoji děti starší, že je to pro ty malé stresující, že mají být u maminky a tak (nedaří se mi odkaz dohledat, jinak bych ho sem dala). Vadilo mě, jak všechny házel do jednoho pytle a moc neuznával, že jsou děti, které ve dvou letech zvládají více než teba tříleté (jako naše Kačka a to není moje doměnka, to mi říkaly učitelky).

Myslím si, že tohle nejlépe poznají právě rodiče, zda je na to dítě zralé či ne. Kačka by se se mnou opravdu doma nudila, ač bych ji vymýšlela aktivity jakékoliv (v poho zvládá domino, pexeso....). Dost lidí se divilo, že ji dávám tak brzy do školky, tchyně mi to měla a dosud má velice za zlé a dokonce si kvůli tomu ještě více myslí, že jsem špatná máma, ale já vidím, jak je Kačka šťastná a spokojená, jak se dál rozvíjí, jak umí stále více věcí a to mě znovu a znovu přesvědčuje, že to bylo dobré rozhodnutí. Myslím si ale, že hodně udělalo i to, že jsem vše nechala na ní, kdyby tam chodit nechtěla, tak bych jí tam tak brzy nedávala, kdyby tam nechtěla spát, tak bych to nechala na později.... A také jsem nebyla z těch maminek (a teď se nechci nikoho dotknout), které jsou nervózní, jak to dítě ten den zvládne, které první den ve školce obrečí a tak. Tím pádem ze mě Kačka necítíla žádnou nervozitu a tak nebyla ani ona nervózní.

Zajímavé ale je, že ač chodí od 2 let do školky, tak co se týká hlídání někým jiným, tak to si zase tak moc ještě neužila, což možná někomu přijde zvláštní (proto v názvu článku "děláme to naopak"). Ale je to dáno tím, že tchyně ji sama hlídat odmítá (vyžaduje, abych tam byla já nebo muž, případně oba) a moji rodiče jsou stále ještě pracující a možnost vzít si dovolenou je omezena a většinou si ji šetří na dny mezi vánočními svátky, aby mohli přijet třeba na víc dnů, na společnou dovču a tak. Zatím byla více dní jen s manželem beze mne (když jsem byla třeba 5 dní ve Švýcarsku) a jinak u babiček maximálně jeden den případně jeden den a noc. Nikdy nebyl problém a vím, že by v pohodě zvládla třeba i týden, ale nějak není možnost a nebo zase není úplně potřeba tak dlouhé hlídání. Třeba na začátku prázdnin v pohodě spala u tchyně týden (repsektivě 10 dní), jelikož tam byly děti švagrové a ona chtěla spát s nimi. Ale vždy v průběhu dopo jsme tam já nebo muž museli jít, ne kvůli Kačce, že by nás chtěla, ale kvůli tchyni, jelikož ona je schopná nechat malé děti samotné na zahradě s bazénem apod. Tím pádem fungujeme i jako hlídací služba pro děti od švagrové (ale to už je zase jiné téma).

Takže vím, že hlídání by bylo v pohodě, ale zatím ho moc nezažila, i když školku m zmáknutou🙂 

Omlouvám se za dlouhý článek, pro někoho možná beze smyslu nebo bez pointy, ale jen jsem chtěla povzbudit ty, které třeba váhají, zda dát dvouleté dítko do školky či ne. Samozřejmě každé dítě je jiné a musí to vidět maminka, zda je na to zralé, ale vím, že tlaky okolí jsou různé a pokud se tak rozhodnete a víte, že to dítko zvládne, nenechte se nikým rozhodit. A pokud to není nutné kvůli práci hned a úplně na celý týden včetně poobědového spaní, nechte tempo zvykání čistě na dítku. Bude mít pocit, že si o tom může rozhodnout samo a bude si samo více věřit.