Jak jsem chtěla být maminka z reklamy

                        Stylově oblečená maminka stojí v dokonale čisté kuchyni a dělá palačinky nebo peče koláč. Je perfektně učesaná, nemá jedinou vrásku nebo kilo navíc. Na zavolání přiběhnou dvě rozkošné, načančané holčičky, způsobně se usadí ke stolu a s chutí sní maminčin výtvor z nablýskaných talířů. Nikdo nedrobí, nikdo nevylévá pití ani si nezapatlá před chvilkou oblečené tričko… přesně takhle jsem viděla samu sebe, když jsem si v těhotenství hladila břicho a přemýšlela,  jak se nám asi bude žít ve třech.

                        Chvíli to vypadalo dobře. Sofie byla / je ukázkové dítě. Hodně spala, tabulkově přibírala, vyvíjela se podle učebnic. Já měla čas poklidit, uvařit a večer odpočívat. Ale stejně mi náš krásný byt nepřipadal tak úplně nablýskaný. Možná díky ceduli na lednici : „Když spí dítě, jdi taky spát“ . Nicméně v reklamě bych ještě obstála.

 Jak Sofi rostla, zvyšovaly se i její nároky – na prostor, pozornost i množství hraček. Bylo třeba dbát zvýšené opatrnosti, pokud jsem nechtěla šlápnout na Lego Duplo, plyšáky nebo na dítě samotné.. Do toho jsem podruhé otěhotněla. Ale do reklamy dobrý… Možná už ne na pečení, ale na prací prášek určitě.

                Dneska ráno jsem si na tuhle svou reklamní představu vzpomněla ve chvíli, kdy jsem dělala palačinky svému muži, kterého čekal 1. zápas sezóny.. a to si zaslouží něco speciálního, že. Scéna přesně jako z reklamy – maminka stojí v kuchyni plné plastových misek, lahviček, piškotů a drobků ze snídaně a dělá palačinky v pyžamu. S vlasy do všech stran držím v jedné ruce pánev a druhou utírám nos mladší dceři, která je už týden nemocná, tudíž spí pouze na mém rameni a od tatínka nudli utřít prostě nechce!!! Starší dcera se samozřejmě hrne pomáhat, takže lovím marmeládu na podlaze a jedním okem sleduju, jestli se až moc nepřibližuje ke sporáku (Sofie, ne marmeláda).

                Přemýšlím, na jaký produkt bychom mohli točit reklamu dnes, 4 roky od chvíle, kdy jsem snila svůj sen o rodinném životě. Na čisticí prostředky? Nebo by nás ukazovali jako odstrašující příklad na přednášce o důležitosti antikoncepce? Anebo bychom nikomu za zvěčnění nestáli, protože takhle to vypadá běžně všude, kde mají malé děti?

                    Takhle -  já se někdy dost naštvu sama na sebe, ráno odvedu Sofii do školky, Emu posadím k absolutně nevýchovné, animované pohádce na DVD a během dopoledne vygruntuju byt, vycídím koupelnu, kuchyň, roztřídím prádlo, hračky, vymetu drobky ze všech koutů…… a po té statečně udržuji pořádek. Týden. Ano, přiznávám se, že víc jak týden nejsem schopná být maminkou z reklamy.

                                    Důvody (pro někoho výmluvy) ???

                    Manžel mi v neděli s železnou pravidelností oznamuje, že tenhle týden bude v práci „trochu náročný“, do toho 3x týdně trénuje a jeden víkendový den jezdí na zápasy po půlce republiky. Doma bývá cca 2 hodiny denně v čase, kdy jsou holky vzhůru.                     Z prarodičů funguje jen moje mamka – je naprosto milionová, rozkrájela by se pro nás.. Ale taky chodí do práce, na brigádu a žije svůj život.

                    Holky jsou zlatíčka, poslouchají, krásně si hrají – do chvíle než začnu uklízet nebo jsem tak oprsklá, že si chci umýt vlasy – to pak přijdou s neodkladnou žádostí o pomoc s oblíkáním / pitím/ hledáním panenky/ vyřešením sporu. Nebo mi nedejbože chtějí pomáhat. To znamená pro každou vlastní hadr a nekonečné vysoušení louží na nábytku, hlídání kýble s vodou a dohlížení aby neochutnávaly Jar a jiné laskominy.

                    A posledním důvodem jsem já. Ano, chci žít v pěkně udržovaném, čistém bytě. Ale ne za každou cenu. Nechci odkládat své děti k televizi, abych mohla dvě hodiny gruntovat. Nechci jim nadávat za každý drobek, flek nebo zapomenutou hračku. Nebaví mě večer zamést každý kousek modelíny, uklidit všechny panenky, oblečení a knížky a v 8 hodin ráno zjistit, že můžu zametat a uklízet znovu..

Chci trávit večery povídáním s manželem nebo si přečíst knížku, chci s mými dětmi tvořit, hrát si, stavět bunkry nebo pořádat oslavu pro panenky. Chci tu s nimi a pro ně být, dokud ony chtějí být se mnou. Uklízet můžu, až nastane „Ve škole ok, jdu ven, přijdu v osm, čáááuu.“

                Všichni, kdo mají děti, říkají, jak strašně rychle rostou a než se nadějeme, vyletí nám z hnízda. Naše hnízdo sice není jako z reklamy, ale je plné lásky, bezpečí a radosti.