Tak se na nás před časem usmálo štěstí a byli jsme vybráni jako jedni z testovačů hraček Fisher-Price. Tímto chci poděkovat odborné komisi, že měli ten den dobrou náladu a vybrali z té záplavy adeptů zrovna nás! Vyšel na nás balíček pro předškolní děti, s Beat boo, housenkou, žábou a globusem. A teď teda co jsme z našeho laického pohledu zjistili, jo?

BeatBo

Tancující panáček, jinak mu děcka neřekly.  Co umí? Hlasitě hrát a zpívat a vrtět se a blikat. Takže i 5 měsíční Karel na něm mohl oči nechat, i když se ze začátku asi docela bál..🙂 Formou písniček učí děti barvy (svítí mu podle barev bříško), abecedu (jedna z písniček vyjmenovává písmena abecedy, která ale v češtině vyznívá trochu zvláštně), nebo čísla. Je tady i hra na "sochy", která bavila hlavně 4 letou. JInak hraje různé písničky, na které můžou děti tancovat a skákat. Nejsou teda příliš dlouhé, takže tlačítka se musí mačkat docela často.

Největší úspěch u nás mělo nahrávací tlačítko, které když se zmáčkne, nahraje zvukový záznam v délce cca 6 sekund, který následně přehraje současně s jakousi předfabrikovanou melodií. Záznam tedy není moc kvalitní, jde rozumět trochu špatně a děcka do toho hlavně zkoušeli různé skřeky a zvuky. Pepina teda ze začátku zpívala, ale znělo to fakt divně :( Mačkat se dá i panáčkovo břicho, které nahodile hraje písničky, nebo přehrává naposledy nahraný záznam. Na provoz budete potřebovat 4 baterie AA.

Karla nejvíc zaujaly ruce a uči téhle hračky, které jsou látkové a velmi dobře masírují dásně a sajou sliny..🙂 Hračka je to hlasitá, slečna, která ho nazpívala a namluvila má takový vtíravý hlas, ale to je pro děti asi žádoucí 🙂

http://www.youtube.com/watch?v=OdJg3TEHq4Y

Housenka

Další hračkou je housenka, která teda bavila především Toníka. Můžou si s ní hrát určitě i mladší děti, ale pokud máte postavit a projet překážkovou dráhu, musíte u toho už dost přemýšlet a počítat. Princip spočívá v uspořádání jednotlivých dílků housenky, kterých je v balení 8ks (dají se přikoupit dlaší články zvlášť až do 15ks) tak, aby jste se dostali od startu k cíli. Jaké překážky do cesty postavíte je na vás. Každý článek je aktivní asi 6-7 sekund a pak se automaticky spustí další. Takhle můžete vypočítat, kudy asi housenka pojede. Hračka vydává různé zvuky když jede a jiné, když narazí například do překážky. Pokud ji něco zastaví, vydá zvuk a začne blikat modře, po pár sekundách červeně a pak se vypne a musí se načíst znova.

Josefka tuhle hračku neměla ráda, protože jí vadily ty blikající oči, což považuju za důležité zmínit (a myslím, že na to upozorňuje i výrobce kvůli dětem s epilepsií) .

Dalším malým omezením je to, že vlastně jezdí jen po hladkých podlahách, na koberci se vám moc nerozjede (záleží asi i na výšce chlupu) a namotává na sebe do koleček vlasy. JInak je ale udělaná bytelně, protože vydržela docela drsné zapojování a odpojování USB dílků. Nic se nezlomilo ani nepoškodilo a to i když s ní děcka jezdili jen tak, jako s autíčkem. Provoz je taky na 4 baterie AA.

Globus

U téhle hračky jsem taková na vážkách. Je to pořádný kus plastu a je i docela těžký. Děcka s ním nebudou lítat po bytě, ale budou sedět, nebo ležet a zkoumat. Což je fajn. U téhle hračky jsem sázela na Tondu, protože je hodně zvídavý a miluje právě mapy ve všech podobách. A tady byl kámen úrazu, protože první co ho napadlo bylo "A mami! jak to, že se od nás z Evropy dostaneme do Arktidy jenom autem?!" 

No, nedostaneme, ale globus je prostě takhle udělaný. Chápu, že je to hračka, ale vzdělávací a tak by to měla brát v potaz. Jinak Se děti naučí jak se v různých jazycích dá pozdravit, poznávají kontinety, které jsou různobarevně označeny pomocí charakteristických zvířat, nebo melodií, světové strany, jak dělají zvířata a taky hraje krátké písničky o cestování. Tonda u téhle hračky vydržel asi nejdýl, prohlížel si kontinenty a zkoumal obrázky na nich (socha svobody, Eifelovka a různé typické stavby a znaky jednotlivých zemí) ale moc ho nebraly ty písničky a zvuky. to zase bavilo Pepinu. Globusem se dá samozřejmě otáčet a vždy se spustí nějaká písnička, podle toho, v jakém módu je globus zapnutý - učení, aktivita, rozvoj. Tahle hračka mluví a hraje fakt hodně, je tam na nějakých 100 písniček, říkanek a zvuků, Provoz opět na AA baterie, tentokrát 3.

Žába - metr

Tak tato hračka..no...nechytla se. První velké mínus je to, že je pouze do 50 cm. Nechápu tohle omezení, protože děcka chtěly měřit hlavně malého bráchu, ale to by si neškrtly ani v porodnici, když se narodil (52cm)

Fajn je, že metr je měkký, ne kovový a tuhý. A další věc..Ta žabka je docela nešikovná na manipulaci. Je docela robusní a docela těžká. Pepča má malé dlaně a když jednou rukou má držet a druhou měřit...Popravdě, když s ní poletovala nad Karlem, měla jsem občas obavy, že jí spadne na jeho hlavu a to by asi bolelo..🙂

Na provoz potřebujete 2 AA baterie, takže je jasné, že žába "něco dělá". V tomhle případě pouze mluví, žádné světelné a laserové efekty nečekejte 🙂

Říká například, ať změříte něco dlouhého, krátkého, delšího, kratšího, čímž se učí rozdíl mezi těmito výrazy. Ale chybí samozřejmě jakákoli zpětná vazba, takže dítě prostě jenom něco měří. Žabka taky počítá od 1-50 a umí taky násobilku 5 a 10

Ovládací tlačítko je pouze jedno a to na hlavě a slouží k narolování metru zpět a k tomu, aby metr "povídal"

To jsou teda naše postřehy. Pokud Vás cokoli zajímá, určitě se ptejte, pokusím se zodpovědět co budu moci🙂

A krásný Advent všem!

Rodičovství a intimní život.

Na toto téma byl jeden z mých postů na FB. Na to někdo položil otázku, že jako jestli rodičové opravdu mají SEX??

A můj tatínek na to odpověděl:"Nevím, ale zeptám se našich"

No, nic si nenalhávejme, asi to nebude veselé čtení..

Kdysi, v dávných dobách, kdy televize byly jenom černobílé a po poli za barákem se proháněli dinosauři - takhle si Tonda představuje moje mládí - jsem "to" zažila prvně. Ale i tak jsem tomu pak ještě dala šanci....

A vlastně se to tehdy nelišilo od té doby teď! Taky jsme hledali místa, kde nás nikdo nenajde a moc se nehrálo na kvalitu, ale na čas.

Ale!...Bylo nám o 20 a více let méně (tady bych nezabředávala do detailu) a na starost jsme měli jenom školu, akné a nedostatek financí. To se teda vlastně taky moc neliší...

Roky na vysoké asi rozebírat nebudeme,  tam ať si každý do svědomí sáhne sám, ale hlavní je, že máme na co vzpomínat, ne..??

Přišlo, teda odešlo to s narozením prvního dítěte..Ono se to jako připlížilo a pak ještě dvakrát, s dvakrát větší silou..

Aby nedošlo k mýlce..chuť na "to" zůstala!...Ve většině případů, teda. Kolabuje ovšem time management. Tři děti spolu dokážou náramně dobře kooperovat, prostě mají hlídky, které si domlouvají asi nějak podobně jako mravenci. Takže pachovými a jinými signály a funguje jim to náramně!

O uspávání dětí nemá vůbec cenu se vypisovat, protože ten, kdo si vytáhne sirku k těm starším s nima skoro vždycky vytuhne...Takže...Je to vlastně za odměnu..?

Každopádně, neházejme flintu do žita! Nedávno jsem slyšela zaručnou radu nějakého Dr., PhDr., Mgr., Ing., Csc, SPD, nebo co to bylo, že prý je dobré stanovit si den v týdnu, kdy jako prostě musíte "to".  Za každou cenu. Prostě pravidelný režim dělá přátele..a manželství.. No..A v pondělí mi Pavel říká:"Já jsem se včera trochu i modlil, aby jsi třeba zapomněla..!" No já nezapomněla, ale modlila jsem se taky, že jo..

Víte vy co to je, když nespíte 168 hodin + 3 měsíce a do toho makáte na plný úvazek? No, o tom napíšu příště, To bude teprve krátký. A sprostý...!!

Abych jako nebyla tak negativistická..Sex máme pořád moc rádi. Hlavně si o něm povídáme a plánujeme si ho. A to je jako moc hezký! Myslím, že brzy zase, my všichni rodičové, zažijeme svoje "poprvé"....

A tím nemyslím jenom povislé břicho, ale opravdovou vanu.

A rozhodi jsme se ji pořádně využít a zaplavat si!

Nikdy dřív jsem s dětma neplavala. Nechtělo se mi nikdy vláčet sebe a dítě někde po Praze, tam se navzdory komplexům ukazovat v plavkách, pak sušit sebe i dítě a pak zpátky přes Prahu domů. Všechno tohle pro mě nepříjemné vynásob 3x, pokud toto absolvujete v zimě!

No a protože se svým 3. a posledním [ano posledním] dítětem bořím mýty a začínám objevovat už objevené, například nosím v šátku a nechávám si Karla v posteli i přes noc, zkusili jsme i takzvané "vaničkování"

Tou největší přidanou hodnotou pro mě na začátku byl fakt, že se nemusím hnout z domu. Ano, lektorka Sandra za náma přijela až domů a všechno se odehrálo za zavřenými dveřmi v paneláku v Michli 🙂

Nevěděla jsem, co čekat. Fakt ne. A můžu vás napínat a okecávat to, ale prostě to bylo perfektní!

Sandra přijela a bylo to, jako by přijela na kafe kamarádka, která vám mimochodem ukáže, jak jinak okoupat dítě, prvorodičkám poradí, jak správně dítě nosit a manipulovat s ním, dokonce i poradí s kojením (sama je maminkou dvou dětí, z nich druhé má teprve pár týdnů 🙂.

Bylo to fakt hrozně fajn. Napustili jsme vanu (tady myslím jako opravdu napustili do plna, proto radím okoupat potom celou rodinu 🙂 a svlíkli Karla. Ve vší počestnosti! Sandra se s miminkama nejdřív "seznamuje" a je to hrozně hezké 🙂 Mluví s nima, hladí je a ony to strašně hezky vnímají🙂 No a po tom, co si mezi sebou vymění telefonní čísla, se jde na věc.

Prvnotním záměrem je to, aby si to děti a maminky užily. Takže žádný stres, všechno pomalu a v klidu, nikdo na nikoho nespěchá. Sandra vám všechno ukáže a vysvětlí a vy to pak zkoušíte sami. první návštěva byla seznamovací, nejen mezi námi všemi, ale i s vodou a technikou splývání na hladině. byla jsem strašně překvapená, že Karlík se na hladině opravdu "vznášel" sám, jen jsem ho jistila pod hlavičkou. Samotné plavání trvá krátce, max 15 minut, protože děti zapojují různé svalové skupiny a rychle se proto unaví. Koupel je zakončena miminkovskou masáží, takže jako fakt wellness a já jsem bledla závistí..🙂

Zeptala jsem se Karlíka na zpětnou vazbu, ale usnul dřív, než mi stačil něco sdělit. Nicméně pokud mohu mluvit za něj, byl pravděpodobně nadšen, stejně jako já. On ten náš kluk má všeobecně vodu rád, když řve a už nevíme co s ním, jde se koupat a je klid, takže jsem čekala, že to bude mít úspěch. Ale že bude rozdávat úsměvy na všechny kačenky ve vaně a bude Sandru balit před zraky rodičů, to překvapilo i nás 🙂

Těším se na příště, fakt jo. A taky na to, až začneme chodit plavat i s Tondou a Pepinou. Toník má z vody trochu strach a byla jsem ujištěna, že i s tím se dá krásně pracovat a to je Tondovi už 6.

Prostě moc doporučuju. Já jsem vyzkoušela Malé piráty. Holky vedou lekce v hotelu Juliš na Václaváku (super dostupnost na metro i tramvaj) v bazénu, kde je slaná voda a tohle vaničkování probíhá u klientů doma. A když nemáte vanu..? Nevadí, Sandra nebo Zuzka se s Vámi individuálně domluví na alternativě 🙂!