Manžel: Šimonku, kdo je nejlepší táta na světě? Šimon: maminka!!! 😀
V půl roce má Matyášek 6430g a 66 cm 🙂
Přispěji také svojí troškou do mlýna na téma #trapas , ikdyž naštěstí nebyl můj, ale mé kamarádky. Bylo to v době puberty, kdy jsme si myslely, že nám patří svět a nic než kluci a zábavy pro nás neexistovalo. Vydaly jsme se s kamarádkou na výlet a čekaly jsme na vlak. Kousek od nás na nástupišti byla partička 4 mladých kluků, tak jsme po sobě navzájem pokukovali a navazovali "oční kontakt". Kamarádka měla žízen, tak si z tašky začala vytahovat láhev s vodou, protože jsme se staraly jen o ty kluky, tak si bohužel nevšimla, že s jí na tu flašku přilepila vložka, kterou měla volně hozenou v kabelce pro případ, kdyby náhodou nečekaně přišla MS. No, milí chlapci si toho všimli okamžitě a ten výbuch smíchu slyším dodnes. Obě jsme samozřejmě byly červené jak rajčata a přijíždějící vlak jsme braly jako spásu 🙂
Před 10 dny se poprvé sám a dobrovolně vyčural do nočníku. Teď už má za sebou 2 noci bez plenek a chodí už i na wc na "stojáka" jako velký chlap. Ani jsem nečekala, že až to odplenkování konečně přijde, bude to mít takový rychlý spád 🙂 Je to náš šikula 🙂
Držím Šímu na rukách a díváme se navzájem do očí, když se mu náhle ty jeho kukadla rozzáří a říká:"maminko, co to máš v očičkách? To jsou Šimonky?" Viděl svůj odraz v mých očích , bobek můj milovaný...🙂
Konečně jsme se dočkali i my 🙂 Ve čtvrtek šel Šíma konečně dobrovolně na nočník a od té doby jsme přes den bez plenek 🙂 Občas v zápalu hry dojde k nehodě, ale to doladíme 🙂
Jak k nám přišel Matyášek 🙂
Druhé dítko jsme s manželem plánovali kolem druhého roku Šimonka a světe div se, ono se zadařilo, a já jsem v dubnu 2013 našla dvě //. Měla jsem obrovskou radost, ale zároveň obavy, jak to zvládnem. Ve stejnou dobu otěhotněla i moje švagrová (manželova sestra), takže jsem všechny slasti i strasti těhotenství prožívaly spolu.Termín porodu jsme měly obě 11.12.2013.
Těhotenství probíhalo téměř stejně jako to první, akorát nevolnosti byly daleko větší a trvaly opravdu dlouho. Všechny kontroly byly v pořádku a na velkém utz ve 20. týdnu, jsme se dozvěděli, že Šíma bude mít brášku.Ke konci těhotenství jsem byla už opravdu nateklá a měla jsem všeho plné zuby. Šíma zlobil, vyžadoval stále větší pozornost a já už se nemohla dočkat porodu a úlevy.
Byl 5. prosinec a já jsem měla naplánovanou kontrolu. Když jsem se ráno chystala, volala švagrová, že jí odtekla voda a jede do porodnice. Trošku jsem jí záviděla, že už to má "za pár", ale zároveň jsem si řekla, že ještě musím jít večer se Šímou na čerty a Mikuláše a pak už klidně rodit. Na kontrole mi doktorka oznámila, že jsem otevřená na dva prsty, ale jelikož nemám žádné bolesti a natočený monitor nic nenaznačuje, tak to nemusí nic znamenat. Trošku mě prohmátla a já jsem odjela domů. Od té doby mi trošku tvrdlo břicho a začala pomaluodcházet hlenová zátka. Večer jsme šli se Šimonkem na čerty a tam mi kamarádka řekla, že do rána porodím. Vůbec jsem jí nevěřila, protože jsem se cítila dobře a nic tomu nenasvědčovalo. Když v deset večer volala švagrová, že už je půl hodiny maminkou šla jsem si v klidu lehnout, ale nějak jsem nemohla zabrat. O půl jedenácté přijel manžel z práce a já jsem mu ze srandy řekla, že do rána jedeme rodit 🙂
Přesně o půlnoci, když jsem se otáčela (asi po tísící) z boku na bok jsem ucítila kopanec do pupku, kterému následovalo lupnutí. Houkla jsem na manžela, že mi právě praskla voda, ale ať ještě v klidu leží, že si jdu dobalit tašky a nachystat se. Odešla jsem na wc, kde mi okamžitě začaly kontrakce, a k mému údivu byly dost intenzivní a hned po třech minutách.To už jsem tak klidná nebyla a šla manžela vzbudit, že teda jedeme hned. Ještě jsem zašla za novopečenou dvojnásobnou babičkou, aby nám pohlídala Šímu, že jedeme rodit taky.
Do porodnice jsme dorazily v 1:15. Převlékla jsem s a šla vyplnit papíry a podstoupit vyšetření. Otevřená jsem byla na 4 cm a všechno probíhalo hladce. Manžel u porodu být nechtěl, tak jsem se sním šla rozloučit a pak už šup na porodní pokoj.Malá raritka pro PA bylo, že paní, kterou rodila před pár hodinama byla moje příbuzná 🙂 Na por. sále jsem šla na wc a to už jsem cítila tlak. PA mi šla natočit monitor, který jsme ale ani nedotočili, protože už jsem opravdu musela tlačit. Párkrát jsem zatlačila a ve 2:28 byl Matyášek venku. PA mi ho dala na břicho a já jsem byla nesmírně šťastná. Měla jsem ho u sebe o dost déle než Šimonka a moc jsem si ty první seznamovací chvilky užívala. Bohužel pak nastal menší problém, nešla mi porodit placenta a já jsem musela na sál, kde mi udělali manuální lýzu placenty. Po probuzení z narkózy a dokapání infuze jsem byla přestěhovaná na oddělení šestinedělí, kde jsem, na své přání, byla dána na společný pokoj se švagrovou.
PA byla opět skvělá, moc mě uklidňovala. Měla jsm štěstí, že jsem ji měla u obou porodů a její kolegyně byla takový vtipálek, který trochu odlehčil moje obavy, že jdu na sál a musím opustit Matýska. Oběma jim patří mé veliké díky 🙂
První porod byl skvělý a ten druhý až na ten menší zádrhel taky. Bolesti byly sice intenzivnější, ale byla to rychlovka a tak můžu říct, že bych takový porod přála všem 🙂
Teď už bude mít Matýsek brzy 6 měsíců a se svým bratránkem Tedeáškem je dělí pouhých 5 hodin a já (ikdyž jsem tvrdila, že třetí dítě rozhodně ne) začínám pomaličku a potichoučku doufat, že třeba ještě jednou budu mít to velké štěstí....😉
Místo toho, aby říkal, na něčí kýchnutí, "pozdrav Pán Bůh!" z toho stále vychází "pozdrav pandu!" 😀
Mám radost!!! Šimonek je přijatý do školky 🙂
Dneska se Matyášek poprvé sám přetočil na bříško 🙂 Šikulka náš 🙂
Jéé, teď jsem si všimla, že mi přibyla srdíčka...děkuji moc 🙂
Dnes máme celá rodinka premiéru. Šíma odjel poprvé na noc mimo domov . Natěšený, v rychlosti mi jen dal pusu a řekl čau. Je to taková příprava na květen, kdy si ho ségra chce vzít na 4 dny. Tak jsem velmi zvědavá, jak to zvládne a jak to zvládnu já 🙂
Dnešní druhá Šimonkova návštěva u zubaře dopadla na jedničku. Šíma byl moc statečný, krásně ukázal zoubky a pak pana doktora kousl do prstu 😀 Vysloužil si za to Certifikát odvážnosti. Horší to bylo s tatínkem, ketrému pan doktror trhal zub. Nejdřív jsem se mu smál, když mi říkal, že tam sebou sekne, ale úsměv mi ztuhl v zápětí, když jsem viděla, jak jedna sestra přikládá manželovi mokrý hadr na čelo, druhá ho ovívá a pan doktor mu drží nohy nahoře!!! Nakonec to všichni ustáli, teda až na tu stoličku 😀
"Šimonku, jak se jmenuju?...maminka. A jak se jmenuje tatínek? ...miláček...😀
Jelikož to nevypadá, že by šel Šíma dneska brzy spát, tak jsem vletěla do sprchy a nechala otevřené dveře (jsem s klukama sama doma) za chvilku už si to mladý pán naštrádoval za mnou a trpělivě čekal před sprcháčem...otevřu sprchový kout a vidím, jak Šimonek vyvalil oči a říká:"Jéé, prsa...ty jsi krásná, maminko!"..no , chtělo se mi smát a zároveň mě strašně dojal, ale začíná s tím obdivováním ženského těla nějak brzo 😀
Tak já nevím... V pátek jsem posílala email s dotazem do mateřské školky. Dnes je už středa a odpověď žádná :-/ Teď nevím, jestli mám ještě čekat nebo dotaz zaslat znova...
Jéé, děkuji za srdíčko 🙂
potřebuji poradit. Byli jsme na kontrole kyčlí v 6 týdnech a bylo nám doporučeno široké balení.V lékáně jsem si vyzvedla abdukční kalhotky Marwell. No jenže já to malému asi neumím dát, nebo s bojím, protože mi u toho řve jak tur. Nejde mi to nasadit, mám pocit, že mu ty nožky roztrhnu, ta vložka uvnitř se mi zdá hrozně tvrdá a kalhtoky moc široké. Navíc si nedokážu představit, co bych mu na to oblékla...☹
Dovolte mi, abych se vám představil. Jmenuji se Matyáš, narodil jsem se 6.12. ve 2:28 hodin a mé míry byly 3400g a 49 cm. Mamince, tatínkovi i bráškovi dělám velkou radost 😀
♥10♥
Dnešní monitor ukázkový, ale dole se zatím nic nechystá 🙂 Když mě by se tak líbilo nedělňátko 😀
♥14♥
Už len 22 dní...😀
Dnes jsou to 2 roky, kdy mě naplnil pocit úplného štěstí 🙂 Šimonku, přejeme ti s tatínkem všechno nejlepší, moc tě milujeme :-*
Dneska Šimoek poskládal celou větu (je to asi zatím jeho třetí), ale pobavila..."Jejda mane, popiska spadla " 😀
Dneska tu na mě bliká 30...je to za dveřmi... 🙂
Holky, já mám takový problém ☹ Už pomalu týden nespím, nejen kvůli mimču , ale hlavně kvůli Šimonkovi. Několikrát za noc se s pláčem vzbudí a volá maminko, maminko a jde si lehnout ke mě. Musíme ležet v těsném objetí, přitom mi pořád hladí obličej a drží se mě jak klíště, když se chci otočit na druhý bok, tak opět nastane pláč a volání na mě. Myslíte, že cítí, že už se to blíží, že tu už nebude sám, nebo je to něco jiného. Já se ho snažím připavit, ví, že mám v bříšku miminko, že to bude jeho bráška a říkám mu, že se všichni budeme mít rádi...ale já potřebuju aspoň kapku spánku... ☹
Velká gratulace @nahada82 k narození Amálky 🙂 Přeji ještě jednou hodně zdravíčka a štěstí 🙂
Uff, 70dní? To tak letí...
