Postižená žena. Myslíte, že by se našel chlap, který by to zvládal?

Samozřejmě neznám rozsah tvých potíží, nezlehčuju to, mám též ID, žiju víceméně bez omezení - dělám co zvládnu, na co mám limity. Možná v menším tempu, rozložené v čase. Domácnost, děti, zaměstnání.. I lidi hodně postižení pohybově mají domácnosti, rodiny.

Jasne proc ne? Mam kamarada a jeho zena je na vozíku, uz byla kdyz se seznamili. Maji spolu holcicku. Ona dela na co staci, se zbytkem pomuze on nebo babicka. Taky znam pár nevidomych, kteri maji syna, ten vidí. Ale ty.prvni roky se taky starali, vodili ho na ksirkach kdyz byl batole, ted uz vodi on je 😀

A co máš se zady? To nemůžeš naložit pračku/sušičku? Otřít prach?

A k čemu by si tu rodinu chtěla, když nemůžeš nic dělat? To by byl na rodičovské partner, vše dělal a ty by ses na něj a miminko jen dívala? Nebo jak si to představuješ?

Jaký stupeň invalidního důchodu máš? Znám lidi, co s 1. nebo 2. stupněm pracují. Třeba mají nějakou lehčí práci na vrátnici nebo úklid. A doma taky jenom neleží. Ale pokud jsi na tom fakt špatně, že se ani o sebe nepostaráš, tak nevím, jestli bych si dělala dítě.

Mám kamaráda, kdy jeho žena má od dětství ochrnutou jednu ruku a mají spolu 3 děti. Všechno jde a s dětmi může pomoct třeba babička. I člověk s postižením si může najít partnera a mít rodinu.

Co myslíš tím, že bys nemohla dělat v domácnosti nic? A jak bys zvládla těhotenství, když máš tak velký problém se zády? Těhotenství je nejen na záda náročné i pro zdravou ženu. Zkus to více specifikovat. Třeba můj bratránek má po autonehodě sešroubovanou pánev, měl rozdrcené kotníky a časem přišel i o nohu pod kolenem. Nemůže dlouho sedět, ani dlouho stát. Dokavaď měl obě nohy, jezdil dodávkou i dálkové cesty. Dělal veškeré práce kolem domů a ty dělá i s jednou nohou. Včetně štípání dříví a obstarávání domácí zvěře. A zvládá to i přes trvalé bolesti. U můj chlap má neustále bolesti zad, špatnou citlivost v jedné noze a zvládá téměř vše. Na střechu sice nevleze, ale zvládá shodit tunovou paletu s peletami na topení. Jasně, že je mu pak hůř, ale nenechá vše jen na mě. Nesmíš se hned takhle vzdávat. Mému bratrankovi bylo 18 let, když se tehdy ta nehoda stala. A věř, že na tom byl i psychicky špatně, jelikož jako jediný přežil a přišel o 2 kamarády.

Ještě k těm invalidním známým: 1 má 2 děti a další 1 dítě. Ale nemají 3. stupeň.

Možná to bude znít blbě, ale já osobně bych nešla do vztahu s invalidou. Natož do rodiny, ale muži třeba uvažují jinak.

@95newmommy2020 A co bys dělala, kdyby se z Tvého muže invalida stal?

A jak se o sebe staráš teď??? Nebo se o tebe starají rodiče? Pokud nemůžeš nic, jak chodíš, nebo jen ležíš??

@zlataberta pečují o mně rodiče
ale nemůžu se sehnout pracovat v předklonu vyjmout pradlo z pračky myčku také nezvládnu peřiny převléct také ne nemůžu zvednout nic co má více než kilo i to už mám problémy důchod mám 3 stupně

@zlataberta můžu chodit nic víc ale každopádně nechce se mi žít jen u rodičů pořád jsem úplně normální holka jen záda mě trápí jsem z toho smutná a mám i depresi

Tak pokud si na tom až takhle, tak těhotenství nedáš. A co nějaké cviky, fyzioterapie, aby se to zlepšilo? Jsi mladá a nemůžeš se tak brzy vzdát. Určitě se do budoucna nějaký chlap najde.

S takovým zdr.problemem nemůžeš uvazovat o těhotenství. V těhotenství je velký nápor právě i na záda. Mě strašně bolely a to mám "jen" skoliózu a hyperlordozu.. Jsi po operaci páteře? Jaké vyhlídky do budoucna ti dál lékař?

To je mi líto, že tě to tak trápí, jedině začít chodit do nějaké skupiny stejně postižených lidí, aby jsi věděla, že v tom nejsi sama. A hezký život můžeš žít i bez dětí. A nevzdávej to, někdo na tebe někde třeba čeká, jsi mladá.🍀 Držím pěsti.

Rozhodně bych se nepouštěla do těhotenství. Je to neskutečně náročné i pro zdravou ženu.
To, že si nenajdeš chlapa, toho bych se nebála, šance tam je. I když si nejsem jistá, jestli existuje takový, který by chtěl sám zvládat práci, péči o domácnost i dítě.

@somalicats To je něco jiného. Už máme něco za sebou, navíc v dobrým i ve zlým.

Jedině si najít nějakého muže už s dětmi (rozvedeného, vdovce). Těhotenství je dost nápor na tělo a na záda obzvlášť. Plno holek záda v těhotenství bolí a to jsou zdravé. Invalidní ženu to může zdecimovat ještě víc, to musí posoudit tvůj doktor. Jak budeš miminko zvedat a starat se o něj? Manžel bude muset být 3 roky doma? Jedině si najít někoho s odrostlejšími dětmi, které už se umí samy postarat a třeba i pomoci, to je potom jiné kafe. Domácí práce se pak dají rozdělit.

@95newmommy2020 není to něco jiného, výstup je totiž úplně stejný. Místo zdravého člověka máš doma ze dne na den někoho, o koho se musíš starat, do toho máš i dítě/děti. Vím moc dobře, o čem píšu.

Sama mám postižení pohybového aparátu (nohy) a ruk a díky tomu i problémy se zády. Kdy prognóza je taková že jsem dle doktorů měla již být 9 let na vozíku což nejsem, ale jen protože denně několik hodin cvičím, několikrát za rok absolvuji rehabilitace jako samoplatce nebo se spoluúčastí. Mám manžela, který od začátku všechno toto ví, přesto do vztahu šel (jsme spolu 14.rok) a máme spolu dítko. Funguji co to jde ale některé věci prostě nezvládnu jako absolutně zdravý člověk. I v těhotenství nás víc hlídali.
Pokud nemůžeš zvedat ani kilo, tak úplně nevím jak bys zvládala těhotenství, kdy je to opravdu nápor na záda a pak samotnou péči o dítko kdy prostě má už od narození od 2,5kg a víc a neustále roste a dost často za den se s ním různě manipuluje.
Ze své zkušenosti radím poraď se o tom s lékaři, jestli vůbec při tvém zdravotním stavu by bylo pro tebe bezpečné mít děti. Nebojím se, že by jsi partnera nenašla. A jsou i jiné varianty dítka než jen vlastní.
Mám známou na vozíčku taky s vysokým stupněm ID a partnera má (vloni měli svatbu), jen dítko mít nemohou, ohrozilo by jí zdraví, takže řeší jinou variantu jak mít rodinu. Přeji hodně zdaru.

Taky si myslím, že těhotenství tělo nezvládne. Ale nemoct mít děti není nutěn překážkou nějakého partnerství či manželství. Sposutu lidí si naopak oddechne, že dítě řešit nebude.
ALe vidím dost jako problém to "pečují o mě rodiče". Protože v očích rodičů budeš vždy dítě a nedonutí tě to zkusit, co fakt zvládáš. Chápu, že nemůžeš bydlet sama, ale třeba nějaké spolubydlení s několika kamarády? Tam se snadno rozloží to, co ty dělat nemůžeš, naopak si "najedeš", co dělat můžeš, získáš v tom nějaké sebevědomí a tak.
Co nějaké studium? Ok, máš ID, ale jen z něj se žije fakt špatně... Co třeba takové účetnictví? U toho nic nezvedáš, ne? Nebo jiná podobně kancelářská práce (pojišťovák, uředník v bance...) - byť nejspíš jen na částečný úvazek, protože osum hodin sedět na židli u PC taky nic moc, že. Uměla bys to? Co řidičák? Opět, 8 h denně sedět za volantem sotva, ale teřba realitní makléř? Dojet k nemovitosti, zkouknout, vyplnit papíry, mluvit se zákazníkem...
Zkus se zaměřit nějakým takovýmhle směrem. Zkus přemýšlet, jak se uživit, jak pracovat. Jak nebýt jen opěčovávané dítě svých rodičů, ale jak být samostatná žena. Vím, že to není snadné, ale ve spoustě věcí to zvládnout můžeš i s těmi špatnými zády.

A co ti říkají doktoři na případné těhotenství? Samozřejmě se muže najít chlap který s tebou pujde do vztahu, pokud se do tebe zamiluje. Nejsem si,ale jistá,ze zvládnete žít sami s dítětem když ty nemůžeš nic delat. Zřejmě by jste se neobešli bez velké pomoci rodiny.

Tak handicap překážkou pro partnerský život určitě být nemusí, znám hned několik párů, kteří se musí vyrovnávat s nějakým handicapem a vztah jim to posílilo a umí se i nadále radovat ze života a mají ho naplněný. Co ale překážkou bývá a vztah to umí rozbít, je to, když se postižený pasuje do role oběti a partnera pasuje do role osobního sluhy. To pak fakt dlouhodobě nefunguje. Přesně na to doplatila má příbuzná. Zvládla by na vozíku spoustu věcí sama, kdyby chtěla, ale ona nechtěla a zneužívala svého partnera. Zůstala sama...
Když čtu, jak se k tomu stavíš ty, tak bych ti doporučila nejprve zapracovat na sobě samé a teprve pak řešila nějaký partnerský život. Přijde mi, že v tuto chvíli hledáš jen důvody, proč nic nejde, ale chce to hledat způsoby, jak by to naopak šlo. Jsi mladá na to, aby ti stačilo, že se ráno probudíš a celý den o tebe bude někdo pečovat. Např. píšeš, že se nesehneš k myčce, tudíž automaticky očekáváš, že nádobí bude obsluhovat partner. Proč si nekoupíš stolní myčku, ke které se ohýbat nemusíš? Píšeš, že se neohneš k pračce. Proč se nedomluvíš s truhlářem, aby ti na pračku vymyslel sokl, který by ti zajistil, že budeš mít dvířka ve výšce, která bude pro záda ok? A tak by se dalo pokračovat dál a dál...

@miryp já k pračce klekam, taky mám omezení. Vedle mam sušičku - takže se ohýbat nemusím. Ono, když se chce, vse jde. Na rodicaku byl sice manžel, ale zase se vymyslelo, abych ty záda moc nenamahala. Dítě jsem si prevlikla a prebalila sama na zemi, nebo mi ho prostě manžel podal ke kojení, dal na prebalovak.... atd. Chce to myslet.

Můžu se zeptat, cvičíš, chodíš na rehabky a na fyzio? I s vážnými potížemi lze dělat progres. Pracovat na sobě. Držím palce!

Možná by stálo za to zeptat se na těhotenství lékaře, ne neznámých a nevzdělaných lidí na internetu. Vztah a vlastní domácnost mít můžeš vždycky, pokud si někoho vhodného najdeš.

@somalicats ale tady mluvíš o dvou různých situacích. První uvádí autorka příspěvku. Dobrovolně jdeš do vztahu s člověkem zdravotně znevýhodněným. Druhá situace je, že si vybrat nemůžeš a partner se znevýhodněným stane. To je sto a jedna