11. lis 2013

Jak naučit dítě zavázat si tkaničky (věk 3 a více)

Boty, tkaničky... dospělý člověk nějaké zavazování tkaniček „neřeší“ - zaváže si boty a jde, ale pro dítě je zavazování bot velká záhada!
Jak tedy naučit dítko zavázat tkaničky?
Začněme hezky od začátku. Zprvu je jednodušší naučit dítě na suchý zip, naučí se tak nazouvací systém bez toho, aniž by musel propadat panice s tkaničkami. Nicméně okolo 3 roku se můžete vrhnout na tkaničky. Samozřejmě, že u každého mrněte je to individuální, ale samy nejlíp poznáte, kdy je ten správný čas. Některé děti jsou zručnější a pochopí, jiné mají s tkaničkami velký problém. Nevadí, ve školce se doučí. A ti nejpomalejší? Ti se naučí zavázat si boty před nástupem na základní školu.
Jak začít s učením? Začněte cvičit na velkých botách 🙂. Lze koupit dřevěné či jiné botičky, které jsou určeny přímo jako hračky na učení zavazování tkaniček. Díky tomu, že má dítě větší botu, delší tkaničku, tak mu lépe vysvětlíte, jak ta mašlička vzniká!
Trh nabízí i další vymoženosti, např. dřevěnou panenku, kde máte za úkol nejdříve ji obléci do dřevěných oblečků, které mají dírky, těmi dítko protáhne tkaničku, aby oblečení drželo a poté má zavázat mašličku. Vše záleží na tom, jakou metodu zvolíte. Důležité je, aby se u ni dítě cítilo dobře a nebylo ve stresu.
Já osobně znám dvojí způsob zavazování tkaniček – lehčí, který zvládá moje 3,5letá dcera a pak těžší, kterým ji zatím nezatěžuji, i když ten lehčí způsob, i když nevím proč, nemá tak dlouhou výdrž a dříve se rozváže ☹ no, aspoň dcera díky častému rozvazování potrénuje zavazování 🙂 a např. během vycházky, když má botku x-krát rozvázanou, tak jí to zaváži já a drží to až do konce výpravy.
Lehčí způsob je následující:
Začíná se normálně tím, že se udělá uzlík. Ten dítě pochopí, věřte mi, velmi rychle a snadno a někteří pak mají ze svého úspěchu takovou radost, že jich dělají hned několik za sebou, takže pak máte co rozvazovat. Následně se udělá očko na jedné tkaničce. Pak se udělá druhé očko na druhé tkaničce. Vzniklá očka se překříží právě v místě, kde je držíte, tzn. v tom místě jsou náhle na sobě 4 "vrstvy" tkaniček. No, a očko po Vaší pravé straně (tzn. z levé tkaničky) vsunete do vzniklého okýnka, pod překřížením. A pak už jen vezmete vrcholy obou oček a utáhnete. Hotovo!
Těžší způsob je Vám jistě také známý:
Uděláte uzlík, jednu mašličku třeba na pravé tkaničce, druhou tedy levou tkaničkou mašličku omotáte, a ukazováčkem pravé ruky prostrčíte omotávanou tkaničku očkem směrem za palcem rovněž pravé ruky. Pak už zase jen chytnete za vzniklé vrcholy mašliček a utáhnete.
Popřípadě můžete, jako moje kamarádka, naučit děti na zavázané botě, aby z mašliček-oček udělali ještě jeden uzlík. Má to úspěch, botky se nerozvazují, nicméně také jednu podstatnou nevýhodu, děti to nejsou schopni zpětně rozvázat 🙂
A jak jsem se již zmínila, že nejlepší je učit se hrou, tak třeba, když už dítko chápe, tak si vezměte druhou botku a udělejte závody. Nechte dítko vyhrát a prostě jen trénujte. Sice prohrávat se děti naučit také musí, ale na to při zavazování tkaniček není vhodná doba.
A básničky, ty mají fakt úspěch! Takže Vám dám další tipy, neboť všechny u nás mají úspěch 🙂 a učíme je další a další dětičky.
   „Obujeme botičky, zavážeme tkaničky.Už to umím, už to mám, s radostí si zatleskám.“
Nebo po tom, když uděláte základní uzlík:
   „Uděláme králíčkovi ouška, potom králíček obejde strom, šup do nory a utáhnout!“
Nebo další:
   „Nejdřív uzlík ze dvou konců, potom na tom kratším kličku, pak obtočit druhým koncem, provléknout tím očkem smyčku - A UŽ KOUKÁŠ NA MAŠLIČKU!
A pak známe ještě jednu, je moc hezká, ale „výchovná“ není. Nevadí, když už dítko mašličku umí, tak básniček není nikdy dost.
   „Tkanička mi leze z bot, vůbec mi to není vhod.   Utekla mi, tralala, myslí, že je žížala.“