Termín ADHD nebo hyperkinetická porucha pozornosti a aktivity (staré názvy: lehká mozková dysfunkce (LMD), hyperkinetický syndrom, drobné mozkové poškození, porucha pozornosti s hyperaktivitou) zastřešuje řadu diagnóz, které mají společný základ. Jde o syndrom příznaků, které se mohou lišit či vyskytovat společně, avšak mají společného jmenovatele - oslabené funkce centrální nervové soustavy.
Definice ADHD zní: ADHD se vztahuje většinou na děti s vyšší průměrnou inteligencí, děti velmi nadané, a popřípadě i děti s různými poruchami učení a chování. Odchylky mají původ v genetických nebo biochemických nepravidelnostech, v poškozeních v perinatálním období, nebo v důsledku poruch vzniklých v době, která je důležitá z hlediska zrání CNS, nebo také z příčin neznámých. Podkladem je tedy dynamické narušení aktivity CNS.
Děti trpící poruchou pozornosti a hyperaktivity se vyznačují krátkodobou nebo kolísavou pozorností, mají sklon k výbuchu zlosti, jsou impulzivní, roztržité, hyperaktivní. Proto je včasná diagnostika a léčba velmi důležitá. Stanovení diagnózy ADHD je vždy v kompetenci odborného lékaře - pedopsychiatra, neurologa, až potom psychologa. Mnozí rodiče však odmítají diagnostikování dítěte, neboť mají obavy z "onálepkovaní" dítěte, obavy z toho, že se na něj začnou dívat jako na jiné, nenormální, mají obavy z toho, co řeknou lidé.
ADHD a ADD nelze považovat za " nemoc", která se dá vyléčit. Dítě se syndromem ADD a ADHD, podobně jako dítě s poruchami učení, z této poruchy "nevyroste", i když se jednotlivé projevy jeho chování během dospívání mění. Největší roli v tom, co tyto děti dosáhnou, nakolik budou v životě úspěšné a jak budou samy sebe vnímat, hrajeme my, dospělí, kteří významným způsobem vstupujeme do jejich života. Jen my je můžeme vést k tomu, aby si co nejlépe uspořádali život, aby se dokázali vyrovnat s frustrací a své slabé stránky věděli vyvážit svým nadáním. A my jim také můžeme pomoci poznat, v čem tkví jejich síla (protože tyto děti bývají často v jiné oblasti nadané), pomoci jim vybudovat zdravé sebevědomí.
Klinický obraz ADHD je velmi pestrý. Pro větší přehlednost ho rozdělíme do několika kategorií:
Nejefektivnějším způsobem jak pomoci dítěti i rodině je včas diagnostikovat poruchu a poskytnout tak pomoc celé rodině. Díky včasné pomoci je možné následně předejít selhávání, frustraci a poklesu sebevědomí dítěte.
Farmakoterapie (neurolog, pedopsychiatr) - používají se léky posilující psychickou činnost, soustředění pozornosti, snižující psychomotorický neklid, impulzivitu a hyperaktivitu.
Psychoterapie, poradenství (psycholog) - různé formy učení a nácviků, působení slovem, rodiče dostávají odborné rady, jak se mají k problému postavit.
EEG - biofedback (neurolog) - je relativně nová léčebná metoda, která umožňuje autoregulaci frekvence elektrické aktivity mozku (mozkových vln) opakovaným tréninkem.
Rodič jako pevná a pomocná ruka při výchově dítěte - je důležité zvýšit pozitivní rodičovský zájem a omezit fyzické a psychické tresty. Dohoda s dítětem: jasná pravidla napsána na papíře, která jsou dodržovány, rodič je neústupný a důsledný, rodič dítě vrací k činnostem, které nedokončilo, rodič motivuje dítě + zavede bodový systém, ve kterém se dítě samo večer ohodnotí, body se zapíší a vzájemnou dohodou se body využijí (např. za 100 bodů 100 Kč nebo si vybere za 100 bodů, co chce).
Kniha (CZ): Wolfdieter Jeneta: ADHD - Porucha pozornosti s hyperaktivitou. Kniha je v českém jazyce. Dětský psychoterapeut Wolfdieter Jeneta nabízí rodičům a učitelům lehké a rychle pochopitelné praktické rady a konkrétní tipy každodenního dne, např. vstávání, usínání, používání televizoru a počítače až k problémům ve škole jako je psaní, čtení, počítání a vypracování domácích úkolů.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu